Humor

Protože v sídle se nenacházely žádné velké zásoby, nemohla Akarui ukázat své schopnosti v kulinářském oboru a to nikoho věru nepotěšilo. Naštěstí Konan slíbila, že něco nakoupí.
Co se času budoucího týče, většina členů odjížděla na mise, jako obvykle. Normálně totiž většinou nikdo v sídle nepřebýval, všichni Akatsuki se scházeli jen jednou měsíčně. A tak se dohodli, že pro změnu nechají v sídle někoho na delší dobu, aby trénoval Akarui. Tím někým měl být Deidara, aspoň první týden. Druhý týden měl přijet Itachi a Kisame a nahradit Deidaru, který půjde na misi. Třetí týden se potom pravděpodobně stanou trenéry Hidan a Kakuzu, které ta myšlenka štvala asi nejvíc. Poslední týden byl zahalen tajemstvím. Trenérem se stane ten, kdo bude mít čas.

Dva týdny po propuštění obou dívek z nemocnice svolala Kirin sraz na paloučku u hlav Hokagů. Potřebovala ostatním sdělit něco důležitého.
Bohužel si při tančení v koupelně před zrcadlem zapomněla hlídat čas a dorazila s malým zpožděním dvaceti minut.
„Ahojte všichni!" usmála se, když se jí konečně podařilo vyštrachat se po těch nemožných dvěstě třiceti osmi schodech. Bohužel se jí podle očekávání nedostalo příjemného přivítání.
„To je dost, že ses ukázala!" vyjel na ni Mokuzai.

Byla pozdní noc a on sám seděl na gauči a přemítal o všem, co se dnes, možná již včera dozvěděl. Jak si zasloužil takové štěstí, stále jej to udivovalo. Nevěřil, ale přesto si byl jist. Jeho milovaná osoba s ním čekala dítě, co šťastnějšího se mu mohlo stát?
Podíval se na malou otevřenou krabičku a v ní se zablýskly v měsíčním svitu, která se procházel skrze okno a mezeru mezi závěsy, klíče. Od svých rodičů dostali nový byt. Ten, ale nedokázal trumfnout radost z očekávaného potomka.

Konoha byla v plném proudu. Ninjové všech úrovní plnili mise. Až na nešťastníky v akademii. Po válce konečně zavládl v zemích mír. Aliance trvala dál, avšak pět velkých národů opět rozhodovalo samostatně. Většina vesničanů o bitvě nemluvila. Byla to událost, na kterou se snažili zapomenout.

Iruka vydvětloval klonování a otráveně si odkašlal, když zjistil, že ho poslouchá jen čtvrtina třídy. Nedivil se jim. Byl krásný jarní den, koho by to nelákalo?

Pak se to stalo!

„Chikako!“ Volá mě hlas. To mě vrací do přítomnosti. Uvědomuju si kde sem. A co dělám. Rychle trhnu hlavou dozadu tak, že mi rupne za krkem. Sasuke udělá to samé. Začnu si třít místo, kde mě to bolí. Kouknu na Sasukeho a vidím, jak se červená. Taky se červenám.
„P-promiň! Nechtěla jsem to udělat!“ Omlouvám se mu.
„Tady jste!“ Zvolá Naruto, který k nám dobíhá a s ním i Sakura. Ještě, že to neviděla! Vyškrábala by mi oči a dala si je k snídani.

Na místě byla maximální soustředěnost. Nehledal jen tak nějakou chakru, s přesným zaměřením to bylo těžší, než kdyby jen mapoval pohyb nepřítele. Dívka vedle něj, byla ale až moc netrpělivá. Sám měl velké problémy udržet své tělo a mysl aspoň na chvíli v klidu. Jeho přirozená povaha mu to nedovolovala.
„Nech toho,“ řekl to mírně, jinak by ztratil koncentraci úplně. Nepromluvil by, ale to neustálé klepání zubů a hlasité povzdechy nemohl vydržet.

Svět lidí. Nic podivnějšího nikdo z naší rasy nikdy neviděl. Jsme jim tak podobní a přece tak jiní. Lidstvo je oproti nám slabé, jakkoli jsou vyspělí, jsou pro nás nevýznamní. Ani jeden z nás nedokáže popsat, jací lidé jsou. Jsou jiní. Ale kdo je jiný? Ten kdo je opravdu jiný a zvláštní, ať už tím, jak jedná nebo myslí, nebo ten, kdo je jiný, než ty?

Začneme ale tam kde je začátek, ale i konec, tam kde začal jeden svět a ten druhý skončil, započneme tedy příběh zde.

Po návrate domov sa všetci vrátili do svojho bežného života. Nikdy si nepovedali, že chcú zabudnúť na to, čo zažili, lebo by to nebola pravda. Aj popri všetkých problémoch, do ktorých sa namočili a cez ktoré sa museli presekať, zažili aj pekné chvíle.

„Jak dlouho ti to bude ještě trvat?“ křičel naštvaně Hidan/Deidara, který čekal před sídlem aspoň hodinu.
„Ještě pět minut a už jdu!“ ozvalo se z otevřeného okna.
„To už říkáš půl hodiny, tak pohni!“ zuřil.
„Kdyby sis pořád neztěžoval, tak bych byl už dávno připravený!“ křičel uraženě Deidara/Sasori.
„Nehádejte se a vypadněte na tu misi!“ ozval se naštvaný Peinův hlas.
„Tys nám tady chyběl!“ protočí oči Hidan/Deidara.

Akarui se navečeřela společně s Akatsuki, ale když se zeptala, jestli není na přidání, Konan jí jen sjela velmi nepříjemným pohledem. Akarui pochopila, že vařit pro organizaci nenažraných nevychovanců ji ani trochu nebaví, takže se ze slušnosti nabídla, že jí pomůže s nádobím. Pein se zamračil, když Konan souhlasila.
"Ještě neskončil výslech. A nejsem si jistý, jestli bych tě měl nechávat s touhle psychopatkou o samotě," řekl. Akarui nesmírně potěšilo, že jí bere tak vážně. Ovšem to označení psychopatka jí spíše rozesmálo.

Hikarin pohľad

"A ty, Hika?" opýtala som sa keď som stála vo dverách.
"Musím ísť odviesť Otarua k Yuki," sklopila zrak.
"Je ti niečo, Hikari?" podozrievavo som sa na ňu pozrela.
"Ale no, radšej nič. Potom ti poviem..."

Hneď ako som vyšla z bytovky, vybrala som sa nájsť Otarua. Prešla som už skoro polovicu dediny, ale nikde som ho nenašla. Rozhodla som sa ho počkať pred našim domom, keď som ho zbadala. Stál s Yuki pri strome a boli tam aj traja geninovia. Pomaly som prichádzala k nim.

Test

Pootvorila oči. No keď uvidela koho má pri sebe, najradšej by ich nechala zatvorené. Tsunade, ktorá sa ako prvá dozvedela, že sa prebrala, preletela nemocnicou a každého s nadávaním odstrčila.
„Tak si sa konečne zobudila. Už sme sa báli, že takto ostaneš naveky,” povedala so sarkazmom v hlase.

Sasuke!
Leknu se tak, že padám z postele. To ho vzbudí.
„Co tu děláš?!“ Ptá se vyděšeně.
„No…počkej, potřebuju vymyslet výmluvu!“ Zarážím ho. Co mám sakra říct?
„Jo! To víš, jsem náměsíčná!“ Přesvědčuju ho svou, celkem i pravdivou, povídkou.
„Fakt? Asi víš, že ti nevěřím, co?“ Říká podezíravě.
„No, asi budeš muset, protože mě zrovna žádná výmluva nenapadá.“ Dodám naoko smutně.

„Takže ASN nakoniec vyhralo?“ spýtal sa chlapec s bielymi vlasmi a hnedými očami, ktorý mohol mať asi tak sedemnásť, Hidana, ktorý naňho hodil vražedný pohľad. Ležali na lúke neďaleko opusteného domu, v ktorom nikto nebýval. Teda, až doteraz. Usadili sa v ňom a povedali si, že keď ich odtiaľ nikto nevyženie, tak tam pobudnú.
„Koľkokrát ti to budem, ku*va, hovoriť?!“ skríkol Hidan.
„Tak mi to dopovedz a budeš mať pokoj,“ dohováral mu.
„Pokoj budem mať vtedy, keď si ty nájdeš Nasledovníka, Atsushi“ precedil pomedzi zuby.

„Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životech druhých lidí.“
(Autor citátu: Robert Fulghum)

"Tak zmlkneš už konečně?!" ptám se toho hlasu, co přád dokola opakuje: 'Sasuke, Sasuke...' Tentokrát to ale není Sakura, to vím jistě. Je to totiž klučičí hlas. Je to 'ten' hlas.
"Sasuke, Sasuke..." ten hlas se mi očividně nehodlá podřizovat. Zacpu si uši, ale pak mi jen začne dunět hlava. Zatraceně! Kéž bych se už probudil...
"Crrr, crrr!" ozve se můj budík. Moment! Já si nařídil budík?!
"Itachi, ty jsi dělal něco s mým budíkem?!" zařvu na bratra ze schodů.

Minulosť, ktorá stále bolí.

"Deira, kde si?" spýtala sa Kushina skúmajúc okolitú krajinu.
"Tu, mami," odpovedala jej.
"Tak sa pod najesť. Uvarila som tvoju dobrotu. Ramen," informovala ju.
"Rameeeeeeeeeeeen. Mňamkáááá," vykríkla celá natešená a upaľovala k stolu.
Pri ňom už sedel Minato, jej otec. Milo sa na ňu usmial a začal podávať večeru. Ani nie po piatich minútach bola fuč.

A druhá séria je tu. ✿‿✿

„Takže Sasuke sa chcel podobať na Itachiho?“
„Áno, vždy mu bol v pätách a snažil sa zosilnieť kvôli nemu.“
„Chápem. Itachi musel byť jeho vzorom.“ Odpila som si z ovocného čaju a usmiala som sa na Sasukeho matku.
Božemôj, toto je tak trápne. Chcem ísť domov.
Niežeby mi bolo nepríjemné byť so Sasukeho matkou, teda vlastne... no ide o to, že sa bojím, že urobím nejakú hlúposť alebo poviem niečo nevhodné. Čo by si o mne potom myslela? Musím predsa urobiť dobrý dojem!

Podoba bratra (Rokuro)
___________________________________________________________________________________

„Uvědomuješ si, co jsi právě teď řekla?“ Zeptal se Kakashi.
„Haló...Pokud jsi hluchý, zajdi si k ušnímu. Je to asi můj bratr!“
„Říkala jsi Mesu, že je mrtvý..!“
„No tak kupodivu ne,no. A neřvi na mě! Doháje Kakashi, máš pocit, že vše dělám schválně?“