Humor

„Tohle bude moje smrt,“ povzdechla si, když je ten komediant zapínal do bezpečnostních pásů.
„Neboj jsem tu s tebou,“ zasmál se. I ona se usmála, takového ho neznala. A nikdy by neřekla, že bude mít tak krásný úsměv. Jenže na přemýšlení už nebyl čas. Atrakce se pomalu rozjížděla. Temari si instinktivně zakryla oči a když se dráha začala svažovat dolů, ječela, jako kdyby se řítila přímo do horoucích pekel.
„A tohle je jenom začátek,“ zasmál se Shikamaru.
…

Na světě jsou dva druhy lidí, říkal s Kimimaro, když sledoval společnost u stolu a především Jiroba, který míchal s překvapivou zručností karty. Jedni mají společenský život a přátele a ti druzí se musí jít zeptat Sasukeho Uchihy, aby s nimi šel hrát Aktivity.

„Ano. Jinak se jmenuji Yasuo.“
„Yasuo? Víš, že to znamená: Milující mír?“ Ptám se ho.
Nejdřív se na mě podívá stylem: Myslíš to vážně? Ale pak se uklidní.
„Samozřejmě.“ Odpoví s klidem. Znovu si ho pořádně prohlédnu. Jeho naoranžovělé vlasy se lesknou v zapadajícím slunci. Paprsky se mu odrážejí v očích a vítr mu čechrá rozježené vlasy. Opravdu vypadá jako anděl. Pomyslím si.
„Je to pravda?“ Zeptám se.
„Co přesně?“
„Tvoje jméno.“
„Ano.“ Řekne a já se zatvářím překvapeně.

[hide=K povídce] Po dlouhé době také něco vydávám. Vím, slíbila jsem to už před dvěma lety. Od té doby se musím přiznat jsem pravidelně psala, ovšem nechtěla jsem ji vydávat, protože zaprvé jsem si uvědomila, že cokoliv vydám před tím, než to dopíšu, skončí Gordickým uzlem zápletek a nikdy to nedopíšu, a zadruhé, nějak mi došly nápady.

Po dvou letech jsem si ale řekla, že je možná zase čas jít s kůží na trh.

Bylo překrásné ráno a v jedné, ne příliš okázalé vesnici, běžel s pláčem malý modrý kluk za svojí mámou. 

Chceli ste viac Sasukeho? Máte ho mať!

„Tak čo, prsteň sa jej páčil?“
„Neviem, nechal som jej ho na posteli v izbe.“
„Čože si urobil?!“ Dobre, zo Shiorinej reakcie začínam mať dojem, že to nebol práve najlepší nápad.
„Ty... ty... nie, nie, povedz mi, že si to neurobil. Ani ty nemôžeš byť taký idi*t.“
„Upokoj sa, áno? Nie je to tak, že by som ju musel skutočne žiadať a ten prsteň som jej tam dal nech si ho pozrie a povie mi, či sa jej páči alebo ho mám vymeniť.“ Bože, akoby som žiadal ju.

„Já ti říkal, že když půjdeme tady, tak se ztratíme," upozornil Tory Zetsu.
„Ne! To já jí to říkal!" okřikl se okamžitě.
„Nelži! Ty jsi jasně tvrdil, že ji máme sežrat, ale cesta tě vůbec nezajímala!"
„Držte zobáky oba dva!" okřikla Zetsua blondýnka, a když její slova neměla žádný účinek, začala si hlasitě zpívat balady o vraždění schizofrenických kytek.
„Měli jsme jít podél řeky!"
„To teda ne, měla jsme jít po té pěšině, co se klikatila mezi stromy!"

S pláštěm omotaným kolem ramen obešla svou postel a pomalým krokem přešla k jeho gauči. Kisame nadzvedl obočí. Sakura kapku zčervenala v obličeji, přesto se nenechala strhnout jeho pohledem.
Kisame chvíli pozoroval její obličej. Čím delší byla propadlina ticha, tím víc se červenala. Až když se jí červená skvrnka objevila i na nose, odsunul se a uvolnil tím trochu místa.
Na chvíli se jí rozzářil obličej, šťastné pousmání.
Bohužel, ani ta trocha místa, co Kisame uvolnil, jí ke spokojenosti nestačila.

„To snad ne!“

„Myslím, že víš, co to znamená.“ Řekne Kakashi.
„Ale je to jenom pověra, ne? Že jo?“ Ptám se s nadějemi. Nikdo nechce být vyvolené děcko, které v sobě nosí démona, a když ho chytí, budou na něm dělat experimenty. To fakt nikdo nechce.
„Samozřejmě.“ Řekne k mému údivu Kakashi.
„Takže to neexistuje? Nejsem vyvolená? Nemám v sobě démona?“
„To zatím nevíme. Je to jenom pověra, ale to neznamená, že nemůže být pravdivá. A bohužel, Orochimaru věří tomu, že to je pravda.“

[center]Za horami v jakés díře
mladík čmárá po papíře.

Hned poté

„To si už nikdy nechtěla vidět svého pravého otce?“

„Můj otec je už dávno mrtvý!“ Křiknu, i když vím, že je to lež.
„To neříkej! I já mám city, víš? A navíc jsme spolu strávili spoustu času jako otec a dcera. Neříkej, že jsi zapomněla!“ Dodá s úsměvem.
„Jak bych mohla zapomenout? Prováděl jsi na mně nějaké experimenty!“ Řeknu naštvaně.

Tak, nový diel je tu a ja ďakujem všetkým za komentáre k tomu minulému. Veľmi ma potešili.

Dočerta. Dočerta!
Som taká hlúpa! Teraz Sasukemu dôjde čo k nemu cítim... prečo som sa nechala tak uniesť? Nesmie predsa vedieť o mojich citoch... on nechce ďalšie posadnuté dievča, som si tým istá. Aj keď bol po celý čas milý, aj po ceste domov sa usmieval, určite sa necítil práve príjemne. Alebo? Nie!
Potľapkala som sa po žiarivo červených lícach pred zrkadlom, vzala gumičku a zopla si vlasy. Ukazovák som namierila k zrkadlu a začala si dohovárať:

Shutabin plán vycházel báječně. Pein se choval jako naivní bábovka, stačilo před ním udělat nevinný výraz a zatřást hrudí, a prozradil jí i velikost svých trenek. Mitora byla pořád s Deidarou, takže od ní už nebezpečí nehrozilo. Většina ostatních ji ignorovala, až na Itachiho, který s ní trávil stále víc a víc času, protože Tory pořád seděla někde zalezlá s knížkou obrovských rozměrů v ruce.
A nebo si to alespoň myslela.
Ale! Není tak jednoduché se vetřít do Akatsuki, nebo snad ano?
***
„Tři... dva... jeee.... dn..."

Boj: Beštia zúri a Madara prichádza

„Bábi Tsunade, máme veľký prúser,“ vletel blondiačik do kancľa ani namydlený blesk.
„ NARUTOOO, čo som ti hovorila o tom pomenovaní,“ zrevala tak, že Shizune stojaca pri nej, bola potom ešte hodinu totál hluchá.
„A čo sa deje vôbec? Ideš sem ako keby ti povedali, že ramen neexistuje,“ spýtala so samoľúbim úškrnom.
„Štyria z tej organizácie, čo ide po mne sú pred bránou a bijú našich hlava-nehlava!“ zúfalo zvolal.
Vedel, že len jedna osoba by ich dokázala zastaviť.

„Mmm!“ zahuhlala Kirin do roubíku nějakou nadávku. Začínala se bát. Zatímco Hasu měla oči upřené na osobu v černém plášti, Kirin se klepala strachy a začaly jí skleněnkovět oči. Měla strach a velký. Hasu v puse žmoulala roubík, který jim neznámý nasadil.
,Super, mám to,´ zaradovala se v duchu nad překousnutím toho hnusu.
„Měl by ses naučit dvě věci. Za prvé to je vybírat lepší materiál na roubíky, a za druhé lépe skrývat svoji chakru, Itachi,“ pronesla do ticha stanu Hyuuga. Poraženecky si sundal kápi.

"Tys pro mě něco udělal? Ještě před tím, než jsem našla Tsuchigorou? Ale to jsme se neznali..." nechápala Akarui. Deidara se kousl do rtu a zaklel.
"Zapomeň, co jsem řekl. Jdeme pryč..." Odbyl jí rezolutně.
"Čekej! Co se stalo?! Ty mě znáš? Ale já si tě nepamatuju! Bylo to, když jsem byla malá? Udělal jsi pro mě něco tak dávno, že si to nepamatuju?" Domáhala se Akarui pravdy. Přirozeně to v ní zažehlo zvědavost. Nikdo jí nikdy nic nevyprávěl o její minulosti. Neměla tušení, kdo byli její rodiče.

„To si dělá pr*del!” křičel rozzuřeně Hidan/Deidara.
„Zřejmě ne,“ odvětil již smutný Pein/Tobi.
„Tak na něj zaútočíme a ten svitek si vezmeme násilím,“ prohlásil odhodlaně Itachi/Pein.
„V tomhle stavu?“ řekla zoufale Konan/Kisame.
„Konan má pravdu, takhle by nás porazil,“ souhlasil Sasori/Kakuzu.
„Ale něco udělat musíme!“ křičel dál Hidan/Deidara.
„To sice jo, ale útočit na Orochimara nepřipadá v úvahu,“ vysvětlil Sasori/Kakuzu.

Šli pomalu, byl to přeci jen výlet…
„Sasuke?!“ zeptal se nově jmenovaného vůdce Konohamaru.
„Hmm?!“ zamumlal Sasuke.
„Kdy už tam budem?“
„To nevím, jak dlouho jsme šli sem?“
„Jak to mám asi tak vědět?“ rozčílil se Konohamaru, „a na co to chceš zjistit?“
„Jak dlouho jsme šli sem, tak dlouho půjdem zpátky, ťunťo!“
„Nejsem tunta!“ rozbrečel se Konohamaru.
„To taky neříkám, říkám, že jsi ťunťa!“ opravil ho Sasuke.

Rozhodnutie

„Ty si moja sestra?!“ ledva lapal dych, „a ja som si myslel, že žiadnu rodinu nemám. Každý mi hovoril, že som démon a že tu nemám čo robiť. Ja som taký šťastný!!“ a so slzami v očiach sa jej hodil do náručia.
Deira ho hladkala po jeho blonďatých vlasoch a utierala mu slzy, ktoré sa mu rinuli po lícach.
„Naruto?“ opáčila.
„A...áno?“ ešte bol stále z toho v šoku.