Humor
Zdravím, mí věrní, přeji vám krásný nový rok!
Když už máme všichni tolik toho volna, rozhodla jsem se publikovat další díl Blázince v Konoze.
Není to tak dávno, co se ke mě dostaly zvěsti o zeleném monstru, které se plíží setmělou Konohou a děsí zdejší dámy. Popis setkání byl vždy stejný - dáma jde sama vesnicí, když tu se ze tmy ozvou cizí kroky. V rychlém sletu se zjeví zelená, úděsný smrad a oslnění dotyčné bleskem. Následkem šoku dáma povětšinou omdlévá, či na několik dní upadá do kómatu.
A je tu posledná časť prvej série. Som rada, že ste vydržali týchto dvadsaťpäť častí s Hinatou a so mnou. 
Avšak, ako zistíte, nie je to ešte koniec. Prvá časť druhej série tu bude už čoskoro. 
Jeho ruky putovali. Prstami skĺzol pod moje tričko a mňa prekvapil i pošteklil ich chlad. Nezastavovala som ho, vedela som, že by nezašiel priďaleko. Alebo.... nie je už toto priďaleko? Ja skutočne neviem, ale páčilo sa mi to. Páčil sa mi každý jeden jeho dotyk. Páčilo sa mi ako sa ma dotýkal. Páčil sa mi ten pocit, že mu patrím.
Ty dva měsíce uplynuly jako voda. Provedl táhlý kop na svého nepřítele. Snad poprvé za celý život se mi líbí Raikageho nápad. Získám spoustu zkušeností, které budu v budoucnu potřebovat. Jemně uhnul před špatně načasovaným pravým hákem. Tohle je hezky kulatá dvacátá mise. Když nad tím přemýšlím, jsem neustále na nohou. Dal mu tvrdou ránu pěstí do obličeje. Shinobi padal rychle dolů a při své cestě se několikrát zastavil o větve, které se pod jeho tíhou zlomily.
Bol májový podvečer a ja som išla s TenTen a Ino z nákupov.
Nastal Vánoční čas, ale nikdo se neradoval. Nikdo nepekl cukroví, nikdo nezdobil stromečky. Nikdo nepodléhal vánočnímu šílenství. Jen vločky se tiše snášely k zemi. A ani v Konoze, ani v Suně, ani jinde na světě už nevěděli, co to jsou Vánoce. A proč?
„Tak dajme sa do toho, máme to rozvešať skoro po celej dedine,“ usmiala sa ružovláska, schytila do ruky lampášik a vyskočila na lampu.
Naruto a Hinata urobili rovnako ako Sakura a hneď sa na lampách začali hojdať svietidlá.
„Kamže to máme namierené? “ spýtal sa trocha priblbo Kiba.
„Už som ti spomínala. Sai,“ zasmiala sa Ino a ukázala na Saiov dom, ktorý bol neďaleko.
Ino zaklopala na dvere. Objavil sa Sai so štetcom v ruke a čiernou farbou na líci. Vyzeral celkom unavene: „Ahoj Ino, Kiba,“ zívol.
Tak ešte pred Vianocami posielam dalšiu časť ^^
Trápne. Nepríjemné. Také to bolo. Mala som sto chutí dať na škripec toho podliaka Itachiho. Čo na škripec? To by bolo málo! Zdrať ho z kože!
Nepríjemne sme jeden po druhom hľadeli. Ja som sedela pri Sasukem v tesnej blízkosti. Hneď ako som si pri neho sadla, obmotal si ruku okolo mňa. Samozrejme, musíme sa správať ako super-duper zamilovaný párik (fakt, že mi to vôbec nevadí netreba spomínať).
Putovali již šestým dnem a konečně v dálce spatřili vchod skryté Písečné. Během pár hodin tam měli dorazit, ale s každým přibývajícím metrem rostlo napětí. Čtvrtý Kazekage nemusel nic říkat, protože i Gaara i Naruto si byli vědomi, jakou mají v této vesnici pověst.
„Třeba na mě už zapomněli… Navíc mám jinou barvu vlasů a trochu mi odrostly,“ utěšovala se Naruto, že možná nebude označena za útočníka, co před několika měsíci zaútočil na Písečnou a hlavně Kazekageho.
Dvě ženy bloudily lesem, byť znaly cestu ke svému cíli. Ale ani jedné z nich se tam příliš nechtělo, obě měly na to místo bolestné vzpomínky a přesto ho rády nazývaly domovem. Obě byly ponořeny do svých myšlenek, právě na toto místo, na jejich domov.
„Jak moc se to místo změnilo, jaká je má sestra? Ovládají ji rodiče nebo je sama jako oni?“ Kladla si otázky starší z nich.
„Musím mlčet! Nesmím Naruta prozradit, nikdo nesmí vědět, že žije! Ale co když poznají, že jim lžu, co pak?“ Strachovala se o sebe mladší.
Za hranicemi nemožného
Jiná! Jinak se to říct nedalo – byla prostě jiná. Taková zářivější a ne tak kulatá.
„Hej Teuchi, tys kupoval nové nádobí?!“ Zeptala jsem se po té, co už jsem se po třetí polila díky tý šišatý věci, co si říkala miska.
„Ano, ty sis toho všimla?“
„Ano.“ Tupě jsem zírala na misku před sebou a doufala, že zmizí a přemění se na tu starou. Byla jsem jen týden na misi a už jsou tu změny.
„A?“ Vzhlédla jsem k nadšenému obličeji staříka Teuchiho.
„Co a?“
„Co na něj říkáš?“
„Děláš si srandu, že jo?" ozvala se po chvíli ticha Tory.
„Jak se to vezme... Tak napůl."
„Jak napůl?" shodila si svítící vlasy do obličeje, aby nebylo poznat, jak se tváří.
„Tak dobře, spíš vůbec," přiznal Itachi a ušklíbl se.
„Proto jsi byl tak naštvaný, když jsem se seznámila s Jirayou?" nenechala ho ani odpovědět a pokračovala, „Měl jsi mi to říct."
„Já... nechtěl jsem abys..." hlas se mu zadrhl.
„Abych co?"
„No aby sis myslela že se mnou... jak to říct... musíš chodit?"
Obdobie, kedy sa aj tí najväčší zločinci všetkých možných tried sťahujú do úzadia a vychutnávajú si tento nádherný čas. Dokonca aj nám veľmi dobre známi kriminálnici S-triedy si dávajú pauzu od naháňaní líšok, zmutovaných býkov a ďalších, nie príliš vydarených experimentov. Nastáva čas radosti, pokoja a lásky. Radosť? Tá by tu ako-tak bola, ale v tomto prípade sa o pokoji nedá hovoriť ani náhodou a o láske už vôbec nie.
Tak a teď mi řekněte, co s nima hodláte udělat.“ Pein vypadal mírně nakvašeně.
Vítám vás u již třetího čtení. Zatímco minulé dva díly byly věnovány ninjům Konohy, dnes vás, mí drazí budoucí kolegové, seznámím s ninjou třídy S.
Ještě než začneme, představím vám svého ... ehm, rádce. Jde o summona páva. K čemu mi kdy byl? Sama nevím, jeho specialitou je zasahování do mých sezení, neustálé brebentění a dohánění mé maličkosti k šílenství. Jmenuje se Li Po a jak jistě poznáte, se svým jmenovcem nemá absolutně nic společného.
[hide=Nejaký ten úvod :3] Takže... toto mala byť povôdne jednorázovka ku misii FF na deň detí...lenže táto osoba prehliadla že to má byť na 3-4 strany a tak sa mi to podarilo na vyše 20 takže..som to pridať nemohla. Tak to sem dávam v predvianočnej podobe.
Arigato... fanúšikom mojej FF Zmätený Kazekage, ktorý mi poradili s tým, či zmeniť FF na vianočný námet miesto letného a že mi poradili s tým či to sem dať ako jednorazovku alebo ako sériu.
„Asi si hodně věříš, co? Když si myslíš, že ti to povolím, nebo se snad zúčastním!“ ukazováčkem mu rozkazovačně kroužila okolo očí. Panenky se mu kroutily, jak se prst snažil stíhat.
„Ale Yugito, no táák! Legrace musí být!“ zaprotestoval Bee a rozhodně dal paže na prsa. Naruto se k jeho přemlouvání za chvíli připojil. Dlouho, předlouho prosili, ale nic, Yugito sebou ani nehla.
asi půjde za mříže.
Copak proved’ náš hrdina,
že ho ANBU v pouta jímá?
Stěží bude bez viny.
Zde jsou jeho přečiny:
líbal proti vůli jeho,
spolužačce Hinatě
vylil sirup na gatě.
vyryl sprosté piktogramy
a při školní hodině
zabouchl se do skříně.
ukrad’ kunai ocelový
a potom mu nádavkem
podtrh’ židli pod zadkem.
[center]Pak v podobě nahé ženy
procházel se ulicemi.
„To sa dozvieš inokedy čo mam s tebou v úmysle.“ Videla som, ako mu v očiach blčí plameň.
„Prečo mi to nepovieš teraz?“
„Lebo nemáme čas. Kisame sa vracia,“ pozrel sa na les.
„Ako to môžeš vedieť? Má zvitok?“ pozrela som sa rovnakým smerom ako on.
„Cítim, že sa blíži, ale neviem či má zvitok,“ pritiahol si ma bližšie.
„Teraz musíš isť preč. Ihneď,“ pohladkal ma na tvári a pobozkal na čelo.
„Prosím, bež,“ pošepkal mi do vlasov, keď ma stále zvieral vo svojej náruči.
„Budeš mi chýbať...“ zašepkala som.
Akatsuki. To bylo místo, kam jsem teď s Konan a s Peinem mířila. To bylo místo, které teď mělo být můj domov. Po tom co jsem odešla ze Zvučné, mě zajal Orochimaru. Musela jsem mu sloužit, i když ho nenávidím. O mých schopnostech se však dozvěděl šéf Akatsuki - Pein. Včera v noci mě unesl. Fakt nevím, jak se mu to povedlo, ale dohodli jsme se, že se přidám k nim. Nejsem si jistá, jestli je to nejlepší nápad, být členem zlodušské bandy, ale rozhodně lepší než sloužit tomu hadímu de*ilovi. Jo a ty super schopnosti, kvůli kterým mě všichni chtějí?
