Humor

Všechna jednání skončila, dohody byly podepsané a nálada byla značně optimistická, ale všem už se v hlavách pomalu začínaly rodit plány, co by kdyby. Všem kromě Hokageho a Kazekageho, protože ti měli daleko jiné starosti. Museli řešit problém svých potomků a také ženu Hokageho, která se držela Naruto jako klíště, takže ani dva pořádní chlapi jako oni dva ji nemohli odtrhnout.
„Já jdu s Naruto!“ Křičela pořád Kushina jako malé dítě a Naruto už z toho začínala bolet hlava, protože její ucho bylo přímo u zdroje kraválu.

Tak po čase ďalší diel, ako som spomínala v novej sériovke ^^
Sama s ním úplne nie som spokojná, no prišlo mi neľudské nechávať vás čakať ešte dlhšie, takže tu je ^^
Dúfam, že sa vám bude páčiť... aspoň trochu.

Kráčala som domov a premýšľala som nad Sasukem. Znova. Dnes ráno povedal, že zistil, že spať bez mojej prítomnosti nie je také príjemné. Skutočne, za chvíľku sa roztopím. On je tak... ugh.
Pokrútila som hlavou.

Toto je pokračování Boj s pravdou Takžeee...Enjoy

Naruto se procházel po zemi ohně jako tělo bez duše…sem tam pomáhal vesnicím od problémů s bandity. Na nic nemyslel…myslel jen na to jak na nic nemyslet. Až do jednoho dne…

Naruto zrovna jedl ramen, když vtom zaslechl, jak si dva chlapíci povídají o tom, že Zvučná obnovila síly a o tom že se chystá zaútočit na Konohu. V tom momentě blonďák hodil peněženku na stůl a přemístil se.
„Co mu je?“ divil se jeden z chlápků.

V Konoze…

Všichni rookies úspěšně absolvovali akademii a nyní je čas na přidělení do týmů. Každý nedočkavě poslouchá, až mistr Iruka přečte tři jména, mezi kterými bude i to jejich.
„Teď přichází na rad tým 7. Tento tým budou tvořit Uzumaki Sasuke,“ Sasuke nedočkavě zvedl hlavu a zazářili mu oči. V týmu chtěl být rozhodně s Ayame, kterou ani za šest let nepřestal obdivovat. Dále se kamarádil v ročníku snad se všemi, kteří prošli zkouškou, takže by mu nevadilo být v týmu prakticky s nikým, kromě…

Chvíli se na sebe mlčky dívali.
Vteřiny ubíhaly.
Ticho se stupňovalo a propast mezi nimi se prohloubila.
Kisame vykročil a zvedl ruku.
Sakura zamrkala.
Jako dvě sochy. Kisame zkameněl, poté stáhl ruku zpět a zahrabal ji kapsy hábitu.
„Tak pojď,“ řekl a otočil se směrem k východu z pokoje.
Sakura ho následovala.
Hlava jí moc třeštěla, byla zmatená nejen z Kisameho, ale i ze svého chování.
Čekala od sebe, že jednou podlehne lehkému zamilování.

Hikarin pohľad

„Kohaku! Ak chcete ten zvitok, tak si ma chyťte!“ počula som ako Minari-chan zakričala. Skákala som po konároch stromov spolu s jednou mojou mačkou, ktorá mala na chrbte Kioga.
„Hikari-sama, niekto sa k nám rýchlo blíži. Myslím, že to je ten modrý chlap,“ povedala mačka.
„Do kelu! Shijo, zober Kioga do bezpečia. Ja ho zatiaľ zdržím.“
„Budete v poriadku, Hikari-sama?“
„Áno budem. Choď,“ zastavila som sa a otočila sa smerom, z kadiaľ som cítila Kisameho.

„Dobré ráno," pozdravila Mitora celou jídelnu a posadila se ke stolu na své obvyklé místo vedle Deidary. Odpovědí jí bylo jen nesourodé mručení.
Asi o pět minut později se na snídani dostavil i držák *pírsingů*.
„Špatné ráno!" zahřměl, až sebou všichni trhli.
„Ale copak?" přiběhla k němu okamžitě Konan a nechala na pánvi vedle, bez dozoru, plátky slaniny. Zetsu se začal probořovat do podlahy.

[i] Dívám se na měsíc a tiše obdivuji jeho krásu. V tom velkém stříbrném kotouči, který dnes tak spanile září vidím tvář dívky. Dívky která mě změnila a po které se mi už teď moc stýská.
Smutně si povzdechnu a skloním svou tvář. Chladný pouštní vzduch si začne hrát s mým pláštěm. Ignoruji ho a dál se utápím ve svých vzpomínkách na ní.

„Hidane, Kakuzu dnes dostanete trochu netradiční misi,“ oznámil jim Pein, když se konečně dostavili k němu do kanceláře.
„Konečně budu moct někoho obětovat, aniž by mě Kakuzu rušil?“ zajiskřily Hidanovi oči.
„Ne! A nech už těch kr*vin s tím rituálem!“ seřval Hidana Pein.
„Tak o co jde?“ zeptal se po chvíli Kakuzu.
„Půjdete vyzvednout jeden artefakt, ale nesmíte ho zničit. Je vám to jasné?“ pohlédl na ně Pein zpoza papírů.

Ráno se probudila jako první. A opravdu, on ležel vedle ní a zcela klidně oddychoval ze spaní. Vypadal tak nevinně, jako by se zcela nic nestalo, ale opak byl pravdou. Věděla, že na minulou noc ani jeden z nich nikdy v životě nezapomene. To co zažili, bylo pro ně oba příliš intenzivní. Když si vzpomenula, co se přesně stalo, rozhořely se jí tváře, až přespříliš se zase styděla. Pamatovala si, jak divoce se dokázala chovat, ale tomu už byl konec.

Byl večer a trojice si sedla ke společnému ohni, aby se trochu zahřáli, protože večery už bývaly chladné. Každý z těch tří se chtěl dozvědět nějaké informace o zbylých dvou, ale nikdo z nich nebyl zrovna upovídaný.
„Zajímavé… Kushina by asi ráda věděla, co si udělal,“ řekl Narutovi jeho neviditelný společník.
„Můžeš mámě klidně říct, ať si rozmyslí, s kým by chtěla odejít,“ na to Naruto.
„Nikam nebude chtít odejít, bude chtít zůstat s tebou,“ byla odpověď pro Naruta.

Poustevník ze šesti cest

Po dalších pěti dnech už ale Kakuzu začal Jashina přímo nenávidět. Každý den se co hodinu pečlivě modlil, aby už se ty dvě zrůdičky vzpamatovaly, a pořád nic. Samozřejmě se modlil i kvůli Tobimu, ale na toho už byl zvyklí, takže v napravení téměř ani nedoufal. Alespoň teď se jich na chvíli zbavil jen tehdy, když jim přikázal,, ať se okoupou v blízkém jezírku. Jako třeba právě teď.
„Tak bando," řekl, když se vrátili. Mokře vypadal jen Tobi. „Dneska si uděláme táborák, co vy na to?"
„Jé!! Jupí!!" radovala se Mira.

"Umění, je prostě výbuch..." Rozplývalo se mladé děvče před rozpadající se budovou.
"Ne, Deidaro, umění je věčné..."
Počkat, co? Deidaro? Tak jo, zkusím to znova:
"Umění je výbuch..." Rozplýval se mladý chlapec před rozpadající se budovou.
"Ne, Deidaro, už jsem tu přes sto let a říkám ti, že umění je věčné..."
Cože? No tak fajn!:
"Umění je výbuch." Říkal chlap před domem, co byl na kousky.
"Ne, Deidaro... Počkat, ty máš nový lak?
No to si ze mně děláte legraci, ne?!

Bylo hezké sluneční dopoledne a po dětském hřišti v Konoze se rozléhal veselý dětský smích. Vlastně jeden hlas se od těch ostatních lišil, byl to hlas asi šestiletého dítěte se zeleným tričkem a oranžovými kalhotami, držící v levé ruce knížku ‘Flirtovací taktiky‘. Dítě s blond vlasy ve tvaru slunce a škodolibým smíchem utíkalo před o něco starším mužem s bledohnědými vlasy.
„Sasuke. Prosím vrať mi tu knížku. Slyšíš? Stůj!“ křičel za dítětem muž s prosebným hlasem, který nevěděl, zda se má bát nebo zuřit.

Minarin pohľad

Dúfam, že Hikari nezabudla, že sa nemá pozerať Itachimu do očí, pomyslela som si.
Kisame zaútočil priamo na Kioga. Nevedela som nájsť Ryuuqa, ale to bolo len dobre, keďže mal zvitok. Stála som tam s Hikari v bojovej pozícii a čakala, čo Itachi spraví.
„Myslím, že má starček Kiogo problém. Čo myslíš Hikari-chan?“ usmiala som sa na ňu s pobavením.
„Aj ja si myslím, že starček už zrejme nestíha.“ usmiala sa a ostražito sledovala Itachiho, aj keď si išla sadnúť.

„Naruto! Naruto!" Sakura seděla obkročmo na svém týmovém partnerovi a fackovala jej tak dlouho, dokud se neprobral.
Když se to konečně povedlo, věnoval jí Uzumaki zmatený pohled. „Ne, Kakashi-sensei, já nespím, jsem vzhůru... Ehm, Sakuro? Co se stalo?"
„To bych taky rád věděl," ozval se Sasuke, opřený o zeď nedaleko nich.

Akatsuki, to je naše parta,
červený mrak, toť jest náš znak.
Masoví vrazi, to je naše garda,
škoda jen, že nikdo z nás nemá dobrý zrak,
pak by se nám bijju lépe lovili.

Ovládnout svět,
to je náš plán.
Těd když ho víte,
musíme doufat jen,
že ho nezjistíte dál.
Jinak by si nás šéf,
k obědu dal.

Náš šéf, to je grázl,
má v sobě tisíc tyček.
Možná proto má mozek plný kytiček.
Tak nám místo něj šéfuje jeho manželka,
no jo to je zas pěkná hysterka.

Máme tam taky děcko,
co si myslí, že Madara je.

„Počkajte! Nechajte ho. Je tu kvôli mne.“ zaprotestovala som, keď sa k nemu priblížili.
Všetci sa na mňa prekvapene pozreli.
„Ty si mu ukázala našu skrýšu? Všetkých si nás ohrozila! Mohol to komukoľvek povedať!“ rozkričal sa na mňa Pein, ktorý prišiel do záhrady ako posledný.
„Nie, tak to nie je.“ bránila som sa, ale Peina som tým neupokojila.
„Ona za to nemôže. Našiel som to tu sám.“ ozval sa zozadu Otaru.

Zpátky:
„Aha,“ zaznělo od Ino.
„Kolik je hodin?“ zeptal se Shikamaru.
„Právě vychází slunce,“ odpověděl neurčitě. „Jak ti je, Ino?“ kývl bradou na břicho blondýnky.
„Jo, docela v pohodě, myslela jsem, že to bude horší,“ odvětila s mírným úsměvem.
„Hinata ti s Narutovou pomocí zastavila krvácení,“ vysvětlil Shikamaru.
„Cože? Hinata umí léčit?“ podivil se Sasuke. „A co s tím má společného Naruto?“