Humor

Jako každé jiné ráno, většina čuňat už seděla v kuchyni a jedla. Hidan se z ničeho nic zvedl a beze slova zmizel. S Kakuzem se stále neusmířil, Sasuke otráveně dloubal do sušenek na svém talíři.
„Chybí ti housenky?“ Zeptal se starostlivě Deidara.
„Chybí mi zabijení bezvýznamných tvorů jako si ty,“ zavrčel Uchiha, protože k jeho smůle se jeho starší bratr už několik dní neukázal,tedy neměl koho šikanovat, což mu výrazně snižovalo náladu.
„Tak mě napadá, kde je Kisame?“ Vystrčil Zetsu hlavu z myčky, kde olizoval zbytky.

Pein bol ticho, no ozvala sa Konan: „Vskutku, nikdy ma neprestaneš prekvapovať Naruto...dobre si získaval čas na to, aby si vytiahol ten kunai z kapsy. Už ho nenaťahujme...myslím, že to stačilo.“
Pein jej prikývol: „Máš pravdu...na nejakú tú dobu ho to hádam ukľudní.“

Naruto bol zrazu mimo...snažil sa z ich rozhovoru pochopiť o čo sa jedná, no aj tak sa strácal. Pein aj Konan spravili polovičnú pečať tigra a zjavil sa okolo nich obláčik pary. Zrazu na čistinke nestála Konan s Peinom a zviazanou Hinatou, ale Gaara, Tsunade a Sakura.

„Tsunade-sama, Tsunade-sama!“ rozleteli sa dvere kancelárie.
„Shizune, čo sa stalo? Napadli Konohu, alebo prečo si sem tak vletela?“
„Nie, len prišiel list, že nás žiadajú o pomoc.“
„Kto?“
„Korame-san.“
„To je tá medička zo severu?“
„Áno.“
„A čo potrebuje?“
„Našla nejakú novú liečbu a chce to niekoho naučiť, lebo už nemá moc času.“
„Dobre, pošlem tam Sakuru. Kto je ešte voľný?“
„Chcete s ňou niekoho poslať?“
„Pred nedávnom v tej oblasti videli niekoho z Akatsuki.“

„Nebyla ta holka v minulém životě otrokář?“
„Ticho, nebo to bude horší!“
„Neulejvejte se vy dva! Kdybyste nebyli pitomci, tak je náš byt v pořádku!“
„Ale Yamako! Nemůžu za to, že mě tenhle pitomec zavolal zrovna sem!“
„Ale ano, můžeš! Normálně bys poslal Gamakichiho a jeho bráchu! Takže nebrblej a drž ten trám pořádně!“
„Hele šéfíku, radši ji poslechni, protože jinak od ní nebudu mít pokoj.“
„Máš nějaký problém Naruto?“
„Nééé, já jen říkám šéfíkovi, že by to měl líp držet....“
„Prásk“

Narutův tým se vydal nejkratší cestou, ostatní se rozběhli jinudy. Nikdo naštěstí neměl cestou problémy. Když se začalo stmívat, každý tým se musel poohlédnout po místě k přenocování. Byli domluveni, že kdyby se něco stalo, Shino by poslal informaci skrz brouky, Sai by použil své inkoustové jutsu a Kiba přinejhorším Akamara. Naruto se Sasukem se střídali v podpírání Saie, přičemž se i Juugo snažil pomáhat. Nakonec i Ino potřebovala trochu pomoct, takže ji Kankurou chvílemi podepíral.

Nebylo to poprvé, co byla v této skryté vesnici, v Písečné, ale tentokrát, zde měla zůstat napořád. Prostředí pro ni bylo naprosto neznámé. Tam kde předtím žila, nebylo tak sucho, ani nefoukal tak ostrý vítr. Listová měla neporovnatelně mírnější podmínky k životu než Písečná. A skrytá Deštná, kde žila taky podstatnou část svého dosavadního života, byla pravým opakem Písečné, pořád tam pršelo. Ale měla na výběr? Neměla, ale byla si jistá, že ať už je život v Písečné jakkoliv tvrdý, není na to sama.

Zpátky

Mladík na stráži, jež byl vyrušen neposedným větrem, který si pohrával s jeho dlouhými vlasy, zpozoroval cizincovu přítomnost. Ten neznámý stál přímo u osoby, kterou měl chránit, jak mohl takhle selhat?!

Celou tu dobu nikdo nepromluvil. Buď se urazili, nebo nevim.
„Konoha...Babča nikdy nevyužívala své ninji.“ Řekl Naruto a vypadal zamyšleně.
„No, nejsem shinoby Konohy. Podle jejího chování jsem usoudila, že buď tu tekutou pryskyřici zneškodním, nebo se s váma rozloučím bez náhrdelníku.“ Nechtěla jsem, aby na mě byli rozlobení. Konohu neznám tak jako svoji vesnici.
„Tsunade-sama ví jak je pro tebe a tvoji vesnici náhrdelník důležitý a ví, že jsi náš spojenec, ne nepřítel.“ Řekla Sakura. Jak já se chci této nepříjemné situaci vyhnout!

Ulice už boli zaľudnené a všetci čakali kedy na balkón budovy vyjde Kazekage a vodkyňa dediny. Naruto oduto stál aj s jeho vrstovníkmi – animátormi. Vedľa nich Sai sa ledva držal na nohách od únavy.

Co to s ním je? Ani nic neřekne? Co je to proboha za kluka? Ustoupila zpět až na úroveň Bory a čekala. Pozorovala, jak si tam leží. Jako by vedl válku o to, co má udělat. Po dlouhé chvíli se pomalu začal zvedat ze země. Zatnul pěsti, které se mu začaly tou silou chvět a bělet. Z pusy mu vytekl tenký pramínek rudé krve, naznačoval, že rána musela být velmi bolestivá.

„Riko!“ zakričal Seiichi a Shinichi tam už behal. Sora s Keitom sa snažili udržať Tobiho pri živote tak ako sa len dalo, no vedeli, že do smrti mu zostáva len pár minút. A potom príde koniec. Koniec ich sveta. Otany s Daisukem sa ešte stále snažili spojazdniť portál, no stále sa im nedarilo. A zdá sa, že Temnota predsa len chcela použiť Rikino telo.
„Vyzerá to zle,“ poznamenal Keita a Sora naňho hodila pohľad: no nehovor, „a všetko je to moja vina,“ sklonil hlavu.

„Tobi, teď nemysli na to, že máš hmotné tělo a pomocí chakry se zanoř do země,“ řekl Zetsu/Itachi a Tobi/Zetsu se snažil udělat to co mu řekl, ale když se mu do země propadla noha tak se vylekal a utekl do lesa.
„Černá půlko asi to bude složitější, než sem si myslel,“ oznámila bílá část, která ovládala Itachiho tělo, ale černá část se neozývala.
„Tak si mlč! Já Tobiho najdu sám!“ rozkřičel se na sebe a běžel ho hledat do lesa.

„Takže..teda….no,“ koktal nervózně Pein/Tobi.

„Ách, konečně zpátky. Jako první si zajdu do lázní. Po tý misi jsem zase celá rozmlácená. Gaara to zase zbytečně hrotil a já to zbytečně přehnala. Á, vy jste už tady? To jsem nečekala. No, koneckonců, vy vlastně můžete jít taky. A jó, já zapomněla - vy kluci jste tu vlastně taky. Ach jo, no, tak to ty lázně budou muset asi počkat, že? No, já bych šla do Ichiraku, ale tam se asi nevejdem takže vás vezmu na louku.“

„Co se stalo?" zeptala jsem se a rozhlížela se svýma černýma očima po místnosti.
„Konečně," řekl někdo se strašně povědomým hlasem, ale nemohla jsem si vzpomenout kdo to je. Opatrně jsem zvedla hlavu a viděla jsem, jak u mé postele sedí Kiba, TenTen, Ino, Shikamaru, Shino a úplně vzadu stála moje druhá nejlepší kamarádka Sakura.

„Už jsi se probrala, Kirin?" zaradovali se všichni
„Co konečně?" zeptala jsem se.

Hikarin pohľad

„Nie, po tom vážne netúžim.“
„Tak, potom si musíš dávať pozor na to, čo si dávaš do pusy,“ po týchto Minariných slovách sa medzi nimi spustila hádka.
„Myslíš, že sa budú dlho hádať?“ opýtal sa ma Ryuuqo.
„Asi áno. Kohaku, môžem si zobrať, prosím, chlieb?“ opýtala som sa ho. Prišiel ku mne a ja som si zobrala chlieb, ktorý som potom rozdelila na dve polovice. Jednu som si nechala a druhú som dala Ryuuqovi.
„Ďakujem,“ usmial sa na mňa a ja som mu úsmev vrátila.

Ako vlastne vnikla najznámejšia zločinecká organizácia? Ako sa dopracovali k plášťom a pre nich typickým znakom? Čo v skutočnosti stojí za Orochimarovým odchodom? To všetko nájdete tu

Do už aj tak preplnenej miestnosti prichádzali poslední členovia.
„Ku*va, ako dlho ešte?! Mám pauznutý napoly rozbehnutý rituál, ak mi ten pošuk ujde, tento raz to ten **** už vážne schytá!“
Kakuzu ho prepálil povýšeneckým pohľadom: „Tvoje sadistické úchylky nikoho nezaujímajú, peniaze – to je božia moc!“

Všichni se nedočkavě podívali na Tory.
„Ehh... Jo," řekla po chvíli, kdy přemýšlela, co po ní asi chtějí.
„Tohle ku*va nebyla otázka, na kterou můžeš odpovědět nějaké poje**né jo!" vyjel na ni okamžitě Hidan.
„Aha," prohlásila zmateně,„v tom případě souhlasím s Itachim."
Hidanovi klesla brada.
„A-a-ale toto..."
„Smůla Hidane," vyplázla Mira na nesmrtelného jazyk, „Jdeme losovat."
„Ale že jsi to ty, tak si můžeš tahat první," natáhla k němu ruku s Aka-kloboučkem ve kterém byly lístečky se jmény.

„Hééj sestrička,“ sarkasticky sa zasmial Kankurou.
„Čo je zas? “ otrávene mu odvrkla štvorcopá blondínka.
„Ide ti Shikamaru...“
Temari sa pozrela do diaľky pred seba a uvidela Akimichiho a Naru skákajúcich z vetvy na vetvu. Kankurou pozorne sledoval sestru a tá sa na pár sekúnd usmievala, no potom zrejme zacítila pohľad lútkara a tak sa usmievať prestala.

„Tešila si sa naňho, čo? “ opäť do nej rýpol.
„Počuj ma, ty jeden-“ rozčúlená Temari bola prerušená, „radšej sa staraj o to, aby ti nezmrzli ústa, keď nimi toľko melieš.“