Humor
„Říkal jsem v šest ne?!" zařval vůdce organizace v šest hodin a pět minut. Akatsuki konečně tento řev vzbudil a začali se po skupinkách vláčet ven. Podle očekávání na sobě neměli pouze Akapláště, jak je Pein prosil. Celkově to nešlo podle jeho představ. Aby si zajistil pořádek, uchýlil se dokonce i k takovým věcem, jako je kontrolování, jestli všichni spí. Miru našel přitulenou k Deidarovi, což ho trochu vyděsilo, a když se otočil, stála za ním Tory s vyčítavým pohledem tipu: Tady šmíruju já a s foťákem v ruce.
Jedlo sme mali hotové naozaj rýchlo. Keby som to mala robiť všetko sama ako moja mama, asi by mi to trvalo minimálne hodinu. Takto nám to trvalo ledva štyridsaťpäť minút. Spolu s dievčatami sme prestreli stôl...
[b][color=red]„Úúúú, čo tak krásne vonia?“ zaznel mi v ušiach Choujiho hlas a ja som sa otočila smerom na dvere.
„Zapečená brokolica,“ opätovala som mu jeho nadšený úsmev, po ktorom zasadol na kraj stola.
Nacházel se ve svém pokoji, jako vždy když spal. Už několikrát se mu zdála ta strašlivá noční můra. Bylo to od doby, kdy se stala ona nehoda, která ne jen jeho mohla stát život. Naštěstí, vše dobře dopadlo. Téměř vše. Tehdy se cítil být posílen, ale postupně mu to začalo stravovat jeho myšlenky. Byly čím dál tím více temnější a temnější, nic a nikdo mu nemohl pomoci. Pokaždé, když se probudil, obával se toho, kam míří méně a méně, jenže právě to zbytky jeho lidství děsilo.
Na světe jsou dva druhy lidí, říkala si v duchu Tayua. Jedni můžou jít normálně do obchodu a ti druzí si musí vybrat mezi nebezpečným vykrádáním konožských skladišť a fakt super dobrými kostýmy.
A jelikož celá Zvučná velmi rychle zjistila, že konožské sklady hlídají Kakashiho psi, tak si během velmi krátkého a hladového období osvojili schopnost cosplayerství, herectví a skládání improvizovaných převleků.
Keď išla Hikari spať, ostali sme ja, Ryuuqo a Naruto vnútri a dopíjali fľašky saké, keď v tom niekto zaklopal.
Keiichi... nech sa ani neopováži prísť! Pomyslela som si.
Naruto ťarbavo otvoril dvere, dnu vošiel Jiraya a za rameno držal Keiichiho a nohavice, ktoré mal, boli špinavé od prachu.
“Prečo je vonku, keď má byt vnútri kde býva?“ pozrel sa na mňa a ja som sa naňho len zamračila.
„Nechaj ho vonku...“ otočila som sa a zas sa napila z fľašky.
„Prečo?“ opýtal sa Naru.
„Kankurou?“ probrala ho z jeho myšlenek a tak konečně přestal skenovat její tělo. „Podáš mi ručník, prosím?“ požádala ho a hlavou kývla nad sebe. Kankurou se postavil a natáhl se pro něj. Ino si ani nevšimla, že jí na krk spadla zbloudilá fialová kapka z Kankurova obličeje. Když jí předal ručník, vylezl konečně z vany.
[hide=Odkaz od Tanaris]Ahojte, keďže Hikari nemala čas...(alebo skôr povedané fláka sa 
) tak diel pridávam ja Tanaris z Hikarinho účtu ...
Veľmi pekne ďakujeme všetkým, ktorí sa túto poviedku rozhodli čítať. Sme šťastné, že sa vám páči a ja osobne som popravde nečakala toľko ľudí tu. O.o Arigato!!!
Tipos Bingo...vám niektorým vyšlo
Sakura - Sabaku
Sasuke - Sabaku
Po nejakej dobe je tu konečne další diel. Pokúsim sa, aby tu bol ďalší čo najskôr
Môj bože, vážne. On mi o nej povie. Ani neverím, že som na to nabrala sebavedomie, ale nemala som na výber... veci sa začali uberať smerom, ktorý... páčilo sa mi to. Veľmi, tak strašne moc, ale nie som pripravená na niečo také... teda, niežeby sme sa chystali. Len fantazírujem! Určite nemal záujem o... alebo žeby mal?
Už je to tady, Mieko-chan se zase rozhodla napsat nějakou jednorázovku. Nechala se inspirovat Orochimarem v jistém dílu Naruto SD, za což mu děkuje, a jednou svojí rozepsanou sérií, která ale uvízla na mrtvém bodě a nebude nejspíš nikdy dopsaná.
No, dost mých keců, tady to je.
„ÁÁÁ! Co to sakra?! Nepřátelská invaze nebo co?!“ lekl se Naruto. Jeho pokoj se kvůli tomu neskutečnému kraválu otřásal v základech. Vymotal se z peřiny a posadil se na posteli. Došlo mu, že ten neskutečný kravál dělá jeho budík.
„Itachi?“ smutně se zeptala Rin.
„Já už musím.“ potvrdil jí nevyřčenou otázku a pokračoval. „Uvidíme se u nás." políbil obě dívky na čelo.
Sotva neslyšně opustil stan, Sayuri a Mai se probudily. Oběma chůvám ovšem začalo být trochu divné, že by jen tak usnuly.
Sayuri se zeptala: „Nestalo se tu něco, co bychom měly vědět?" na to jen dívky ve stejnou chvíli pokrčily rameny a zakroutily hlavou. Jakmile se chůvy rozhodly, že si zase lehnou, obě dívky si oddechly.
Tory se někdy kolem půlnoci vzbudila, protože Mira na vedlejší posteli sebou pořád házela a něco šeptala. Usoudila tedy, že usnout se jí už nepodaří a odplížila se vzbudit Tobiho, kterého následně přitáhla do Itachiho pokoje.
„Itachi, vstávej!" zatřásla s ním.
„Umch, Shutabu?" zamumlal Itachi a pokusil se zakrýt se peřinou.
„Izaya, jdeme hrát člověče, nezlob se," odtušila Tory a peřinu mu vzala úplně.
[hide=Predslov] Takže... ak ste si mohli prečítať v prologu, ktorý pridala Hikari Animaru, táto poviedka pôvodne nevznikla zo spolupráce mňa a Hikari. Osoba, s ktorou to písala (môžem povedať, že ani neviem kto to bol...ak si to tá osoba prečíta, tak nech sa na mňa nehnevá, nechcela som jej vyfúknuť FF...sama momentálne píšem 4 poviedky, ale Hikari je moja kamarátka, tak som sa na ňu nechcela vykašlať).
Táákže...poviem vám, že to máme srandovno vymyslené
Máme to tu písané zo 4 pohľadov.
„Jsme jeho sourozenci.“ Říká žena.
Jeho sourozenci? Ajo! Přece říkal, že má bratra a sestru. Nečekala jsem, že mu budou až takhle podobní.
Sotva se za Tsunade zaklaply dveře, Naruto se okamžitě natáhl k Hinatě pro jeden polibek a když se přidala, jeho tělo reagovalo okamžitě. Tiše zasténal a odtáhl se, ale jenom tak, aby si mohl opřít čelo o její.
„Pane bože, Hinato,“ zašeptal,„tohle mi nedělej. Víš, jak jsem se vyděsil, když mi řekla, že máš jít na operační sál?“ Zajela mu prsty do vlasů a vychutnávala si jejich hebkost a nepoddajnost.
„Hmmm,“ zamručela spokojeně a zavřela oči. Jeho vůně ji obklopila jako ta nejjemnější peřina.
Tory pripisovala jeho konanie horúčke a mala čo robiť, aby znova nevytiahla kunai a nevrazila mu ho rovno do chrbta, na miesto, kde mal srdce. Nielenže mali dohodu a jej túžbu po zadosťučinení, ale tak trochu sa aj bála. Je to Pútnik. Už s Mirou zistili, že má divné schopnosti, ktorými ich raz skoro dostal. Nechcela, aby ju niečím prekvapil. Možno má horúčku, ale v prípade smrteľného nebezpečenstva by sa určite vedel brániť. Po chvíli si ľahla a prikryla sa svojím čiernym plášťom. Najprv odolávala, ale Pútnik vedľa nej už spal.
Hidan všechny zastavil před místní putykou a pak sám nakouknul dovnitř.
„Pánové, tak tomuhle říkám pořádná hospoda,“ pochvaloval si. Pro jistotu si všichni sundali pláště a on jim pokynul, aby vešli dovnitř. Sám vešel jako poslední.
Ve staré továrně se mi nespalo tak špatně a tak mě probudil až zvuk nějakého hlasu.
„Haló je tam někdo?“
Otevřel jsem oči abych zjistil kdo mě vzbudil z mého spánku. Nereagoval jsem a ležel na zašpiněné zemi dál, protože jsem měl za to, že když se na to vykašlu, ten kdo mě probudil odejde a já budu moct spát nadále. Netušil jsem však, že strážci zákona se takto lehce odbýt nedají- otázku položili ještě třikrát a potom řekli:
„Jestli nevyjdete dokud nenapočítám do tří, tak půjdu dovnitř.“
Na světě jsou dva druhy lidí, říkal si Sasuke, když padal ze schodů. Jedni jsou v tuhle dobu vzhůru a ti druzí nezapomněli na noc vypojit pevnou linku.
Podotkněme, že to nebyla tak úplně pravda, protože kromě Sasukeho byl v tuto brzkou ranní dobu vzhůru ještě Kabuto. Měl v sobě sedmé kafe a právě řval na toho stupidního paladina, že kvůli němu vychcípalo celý Ruby Sanctum. O tom ale nikdo ze Zvučné nevěděl, takže se to nepočítá.
Mira sedela v kuchyni v Sasukeho dome s ružovovlasým dievčaťom so zelenými očami, ktorú jej predstavil ako Sakuru a ako svoju priateľku. Sedeli oproti sebe, ale vôbec sa na seba nepozerali ani sa so sebou nerozprávali. To, čo sa udialo v kancelárii Hokage Sakure porozprával Sasuke a Mira k tomu nedodávala žiadne komentáre. Sakura sa pozerala na dvere očakávajúc Sasukeho, ktorý šiel za Pútnikom...teda Daisukem...aby ho oboznámil s novinkami. Mira mala pohľad zabodnutý do dreveného stola uprostred miestnosti, pri ktorom sedeli, a bola urazená.
„Sasuke? Už jsi přemýšlel nad tím, kde budeš bydlet?“ zeptala se Hinata. Opět skákali po stromech a snažili se dohnat čas, ale zase nijak extra nepospíchali. Byli už přeci skoro doma.
„Hm, ještě ani moc ne,“ přiznal Uchiha zamyšleně.
„A co staré domy klanu Uchiha?“
„Ony ještě stojí?“ podivil se nad tím. Naruto, Kyuubi a Hinata si vyměnili zamyšlené pohledy.
„No, já myslím, že jo.“ Řekl Naruto nakonec a oba dva s ním souhlasili.
„Hm, tak to bych možná mohl bydlet tam, ale ještě uvidím, co na to Hokage.“
