Humor
Po úmorném dni,
plném těžké dřiny.
Ve stínu palem toužím si odpočinout,
menšího šlofíka si dopřeji,
abych mohl opět nabrat sil,
k práci kterou miluji.
Do očí mého společníka se zvědavě zadívám.
Přemýšleje o čem si s ním mám vlastně pokecat.
co se pořád dokola omílaj,
a ani si neuvědomím, že já kecám,
zatímco on jen bedlivě poslouchá.
[center]Žertuji a vtipkuji.
Kleju na starosti života.
Pomaly som vstúpil cez zaprášený prah domu a vošiel priamo do menšej chodby, ktorá sa končila schodiskom, zrejme na druhé poschodie. Okrem schodiska viedli z chodby dve dvere. Ľavé dvere viedli do miestnosti, ktorá slúžila zrejme ako obývacia miestnosť, no svojím vzhľadom tak vôbec nevyzerala. Nuž, nemal by som byť taký pohodlný a čoskoro by som sa mal začať prispôsobovať prostrediu, pretože po zistený, že je to pravdepodobne najkrajšia miestnosť v dome, som vedel, že ma nečaká nič dobrého.
"Kakuzu, nenaštvi se, ale možná by jsi měl drobátko omezit to saké," začal jsem klidně a s rozmyslem, vážil jsem každé slovo. Kakuzu když je nalitej, není to žádná sranda (ale s ním není sranda ani když je střízlivej).
"Jsem střízlivý," odseknul tónem, jakože další odmlouvání nepadá v úvahu. Zamračil jsem se, ale přešel na další možnost.
Kisame odložil misku na krabici a zadíval se na růžovlásku, která se na něj křečovitě dívala s přimhouřenýma očima. Zazubil se a posadil se na postel. Sakura se na něj ještě chvíli pobouřeně dívala, ale když jí nabídl misku plnou jakési podivné stravy, přijala ji. Posadila se a zkusila žvýkat našedlou kaši, která jí nebyla vůbec po chuti. Ale měla hrozný hlad a jak se říká, hlad je nejlepší kuchař. Tohle si neustále opakovala, aby se z toho nepozvracela.
Po třech dnech odpočinku se Hinata cítila plná energie. Její ruce se už daly do pořádku. Oblékla se do svého oděvu na trénink a zmizela za dveřmi svého pokoje.
Celý klan byl překvapen, když se Hinata objevila na snídani.
„Chtěl jsem ti nechat donést snídani do ložnice,“ řekl Hiashi po té, co se vzájemně pozdravili.
„Jen vdané matky si nechávají donést snídani do ložnice, ostatní musí vstávat, otče,“ připomněla Hanabi, která se objevila ve dveřích. „Ale nikdo tě nečekal na ranní trénink,“ dodala překvapeně.
Sakura, Naruto (28), Sarutobi a nyní flegmatická, zhrzená směs Hatake Kakashiho a Maita Gaie mířili zrovna k sídlu Hokage, aby našli jeden speciální svitek a zachránili tím vesnici. Žel, byli přerušeni hlasitých rachotem.
Sakura se obrátila k Narutovi (28): „Řekni mi, že ti jen kručelo v břiše.“
Naruto vrhl krátký pohled na své břicho. „Já nevím…“
„Pozor!“ vykřikl Kakashi.
LASIČKA ZASAHUJE
aneb
JAK SE SHISUI NEUTOPIL
čili
CO BY KDYBY
Jak se Shisui neutopil
„Je to v háji,“ shrnul jejich situaci Shisui. Itachi souhlasně přikývl, třebaže v duchu použil ostřejší označení místa, v němž se právě oba nacházeli. Obrazně, jelikož právě v této chvíli oba chlapci stáli na můstku klenoucím se nad řekou Nakano. Bylo to příliš půvabné místo. Ideální pro sebevraždu utopením.
„Oběěěěd!!“ řve Konan, místní kuchařka a uklízečka, přes celé sídlo. No dobře, je i členkou Akatsuki, ale zastává spíše post uklízečky a kuchařky. Odkládám svůj notebook a pomalu kráčím ke dveřím z pokoje. Když teď tak přemýšlím o čase… Vstával jsem v sedm (velmi brzo na zabijáka, co?) a od té doby jsem si psal se Sasorim. A teď je dvanáct. Když to spočítám, tak… Počkejte, dvanáct - sedm = šest! Ne, to je pět!
Ráno ho vzbudilo klepání na dveře.
„Rinji – san! Hokage – sama vás chce vidět!“ uslyšel za dveřmi hlas, podle kterého poznal Sakuru.
„Hned tam budu!“ zavolal jako odpověď. Rychle se oblékl a spolu s růžovovlasou dívkou šli do kanceláře Hokage. Rinji tušil, že po něm bude chtít, aby šli na misi zachránit Gaaru, protože vesnice byla ve stavu ještě před útokem Peina, tak odhadoval, že je na začátku Shipuudenu.
Vyšlo to. To boli zrejme prvé slová, na ktoré sme sa zmohli po príchode do Raidenovej skrýše. Obom nám odpadol veľký kameň zo srdca. Konečne trochu bezpečia. Keď Raiden nadšene zvolal, že vystupujeme, bol som neuveriteľne zvedavý, kde sme sa to vlastne dostali. Zoskočil som z koča, oprášil som sa od sena a poobzeral sa po okolí. Zistil som, že sme stále v tom istom meste, avšak v rozdielnom prostredí. Chvíľami som aj mal pocit, že sme skutočne v inom meste.
Probudil jsem se na té stejné pohodlné židličce v čekárně. Kolem seděli ostatní, o něčem se dohadovali.
"Růženka se nám probudila..." spustil Itachi posměšně. Nehodlal jsem si nechat sr*t na halvu.
"Víš co, Itachi? Ty v**e, ty mě neser! Víš, čistě hypoteticky by někdo mohl Sasukemu anonymně zaslat tvoje a Kisameho fotky v... jak to říct... ne příliš vhodné póze," poznamenal jsem zamračeně a zjistil, že všechen povyk ustal a všichni se dívají na mě a Itachiho.
Sediac na zemi Naruto načúval zvuku vetra, ktorý narážal do koruny stromu, o ktorý sa opieral.
Zamyslene sledoval žlté listy, ktoré zúrivo poletovali v zložitých špirálach okolo stromu, vychutnával si teplé slnečné lúče, ktoré príjemne hriali v chladnejšom jesennom vzduchu.
Mal rád jeseň.
Najmä od tej doby...
Potriasol hlavou a zahnal nepríjemné spomienky.
„Mám rád jeseň,“ ozval sa tichý a pokojný hlas spoza jeho chrbta.
Naruto sa neobzrel, ale odpovedal.
Naruto se ráno vzbudil v pevném objetí Sakury. Naruto se lehce dostal z jejího sevření a po špičkách odešel udělat snídani.
"Co bych tak mohl uvařit?" přemýšlel vzbuzený Naruto. "Už vím!"
Naruto se okamžitě pustil do vaření rámenu, ale nebyl to jen tak obyčejný rámen. Byl to Narutův vlastní recept, který vymyslel jednoho dne v Ichiraku. Sakura se zrovna vzbudila a když přišla do kuchyně a uviděla Naruta jak stojí u sporáku, kde mu z hrnce vyskakují nudle, myslela, že omdlí smíchy.
Sarutobi několikrát hlasitě hekl, vytřeštil oči a celou akci zakončil nataženýma rukama, kterýma máchal kolem sebe. S tím se zhroutil do židle a vypadal jako mrtvý.
„Ještě, že se tu nezačal svlíkat," dodal Kakashi.
„Sarutobi-sama? Sarutobi-sama!" Naruto (28) mu zamával rukou před vytřeštěnýma očima.
Sakura popadla jednu ze sklenic, připravená vylít na Hiruzena její obsah. To ho probralo dokonale.
„Tohle nebude nutný!" vyjekl a narovnal se.
Pomalu odložila sklenici zpátky na stůl. „A to mělo být všechno?"
„Tak poďme na to!“ zvolal Shinichi a uškŕňal sa pri tom. Ostatní prikývli. Sora, tak ako bolo v pláne, sa vzdialila. Nemala dosť síl, aby im bola teraz užitočná. Keita sa postavil medzi dvojčatá a Sora začala rozmýšľať či mu nejako návrat medzi živých nepoškodil telo, alebo také niečo, a on sa teraz tvári, že mu nič nie je, a to len preto, aby im pomohol. Kým takto premýšľala, mračila sa na jeho chrbát.
„Pripravení?“ spýtal sa dvojčiat a obe prikývli a všetci vystreli ruky pred seba.
Dve temné postavy sa nocou zakrádaly k ústiu jaskyně. Už na pohled to byli silní shinobi. Vyhýbal se jim každý, komu byl život drahý. Prví sa zapotácal a v tichu sa zrazu ozval príliv nadávok adresovaných zle položenému kameňu. Druhá postava domnívajíc se, že kámen je další nebezpečná nástraha, jej rychle a bezbolestně zneškodnil.
"Je to preč? Je to mŕtve? Čo to bolo?" vykríkol a zaujal bojový postoj.
Haruno Sakura byla mnohdy velice talentovaná Kunoichi. Už na akademii projevovala talent na manipulaci s chakrou. S nadprůměrným hodnocením se stala geninem. Ale už od dob, kdy ji přidělili do týmu sedm pod velením Hatake Kakashiho si začala všímat, že možná umí skvěle pracovat s chakrou, ovšem to neumí využít, natož s tím bojovat proti ostatním Shinnobi. Proto se často stávala brzdou a především tou, která jen tak stála a sledovala záda ostatních.
„Sasori odstup!“
„Ale šéfe, Tobi říkal že ...“
„Mě je jedno co Tobi říkal. Přece nenecháme našeho hosta stát venku na mrazu. Bylo by to vrcholně nezdvořilé!“ odstrčil ho Pein a za Tobiho hlasitého protestu dveře otevřel. Rázem dovnitř vpochodovala korpulentní ženská postava v mohutném plášti s liščím kožichem, který jí už tak přidával na šířce a plnou náručí zavazadel. Stejně jako její syn měla Tobiho mamka na tváři masku.
Než stačila Hinata cokoliv udělat, cítila jeho rty na svých. Následně proběhla rychlá změna barev obličeje. Z bledě bílé na červenou a potom začala modrat. Odtrhla ho od sebe a nabírala dech. Nechal ji nabrat vzduch a pak ji s úsměvem znovu strhl na sebe.
„Sladká,“ ucedil a posadil Hinatu do trávy. Na na něj ještě chvilku zmateně koukala. Až potom pochopila, že už dostal co chtěl a teď je na řadě trénink. Opřel ji o strom, vzal její ruce do svých dlaní a zadíval se na ně. Dotýkal se jich pouze bříšky prstů.
Byl to typický klidný den v Listové. Slunce svítilo, ptáci zpívali a vál příjemný větřík od západu.
U hlavní brány hlídali dva chuninové. Oba relaxovali a radovali se z teplého a klidného dne ve své strážní budce.
"Ach! To je život, ne?" řekl jeden z chuninů.
"Jo, nemusíš nic dělat, relaxuješ, užíváš si slunce, a život ti pomalu utíká," řekl ten druhý.
"To je pravda ... Ale já bych rád za nějakou akci," odpověděl první chunin.