Humor

Sídlo Akatsuki - obývák, 24. prosince.
Přesně ve 4 ráno nečekaně všechny ospalce vzbudil domovní alarm tak, že spousta z nich se ve spěchu nestačila ani převléct ze spacího jak spěchali zneškodnit domnělého vetřelce. Tobi si dokonce myslel, že se k nim s předstihem propadl děravou střechou Santa Claus, načež mu to DeiDei vyvrátil tvrzením, že na Santovo pozadí je každá díra malá, takže by musel zazvonit nejprv u dveří.
„Senpai a jak to můžete tak jistě vědět? Vy jste snad Santu někdy viděl?“

Naruto ležel na zemi, nožky nahoře a jazyk vyplazený ven. Místností se ozvalo slabé křupnutí, když se mu narovnal čumák do normální polohy. Pak opět nabyl vědomí, stáhl jazyk nazpět a zvedl hlavu.

„Co jsi chtěla sestři?“ zeptal se malý Kiba, když vstopil do místnosti.
„Á, už jsi tady?“ usmála se na něj Hana. „Mám pro tebe nachystané překvapení.“
„Opravdu?“ rozzářil se Kiba. „Co je to?“
„Tak na to si budeš muset počkat do odpoledne.“ řekla nekompromisně jeho sestra s tajuplným a trošku provokativním úsměvem. Kiba se na ni nechápavě koukl - „a proč mi to teda říkáš už teď?“
„To abys věděl, kam máš jít a stihl se dostatečně připravit. A abys se měl na co těšit.“
„Hmmm, tak jo, co mám tedy udělat?“

"No nedivte se. Jsem prostě divná," řekla tajuplně Saki.
"Jasně," přikývli všichni.
"Tak jo. Už půjdeme, aby si Saki odpočinula a uzdravila," prohlásila Nami.
"A kdo ji ponese?" zeptal se Juugo.
"Hmm... Sasuke!?" navrhl Suigetsu.
"To je dobrý nápad," přemýšlela na hlas Nami.
"Dobře," souhlasil Sasuke.

„Kde to jsem?“ ptal se sám sebe. Poslední co si pamatoval bylo, že četl mangu Naruta. Teď však stál v jakémsi podivném lese, který rozhodně nemohl růst v ČR.
„No nic no, asi se tady trochu porozhlédnu.“
Šel tedy dál, náhodně vybraným směrem, ale stále nemohl nic najít. Najednou uslyšel šustění listů a o chvíli později ucítil tvrdou ránu do hlavy a omdlel. Poslední co slyšel, byl nepříjemně povědomý hlas: „Hups.“

Než sa vrhnete /s nadšením a jásaním :D/ na nový diel ZPM, poprosím Vás, nech si po jeho dočítaní prečítate aj poznámky. Bude sa v nich rozoberať pokračovaine Sklamania a prípadné pozastavenie vydávania ZPM.

Na čistinku vkročil muž, chvíľu ostal stáť a prekvapene hľadel na dvoch mužov. Mladého blondiaka, sediaceho na padlom kmeni a mohutného černocha, ktorý stál po jeho pravej ruke a opieral sa o strom, s rukami založenými na hrudi.
Rýchlo sa spamätal a sebavedomo vykročil.

Naruto, 6 let

Hinata se po několikadenní misi vracela domů do Listové s naléhavými informace pro Hokageho. Patřila mezi nejváženější ninji v Listové a proto věděla, že Kyuubi patří Listové, nevěděla však, kdo je jeho jinchuurikim. Proto musela vše, co viděla nahlásit Hokagemu, nemohlo být přece možné, aby byl Kyuubi současně v Listová a na místě, kde byla ona na misi.

V shinobi svete majú ninjovia množstvo povinností. Najhlavnejšie z nich je chrániť krajinu, v ktorej žijú a ľudí v nej aj za cenu svojho života. Mnoho ninjov nasadilo svoje životy pri plnení svojich povinností a pri tom aj zomrela. No zomreli ako hrdinovia a so cťou.

"Tým 7 – Haruno Sakura, Uzumaki Naruto a Uchiha Sasuke," předčítal Iruka-sensei přesně podle toho, jak to bylo i v manze a anime. Nemohl jsem v tomto ohledu čekat žádnou změnu (modlil jsem se, aby žádná nenastala), protože výsledky zkoušky byly tytéž jako v původním příběhu – tedy až na test, ale předpokládám, že ten už nemohl zamíchat kartami natolik, protože známky z testu tvořily pouze jednu pětinu celkového hodnocení, do něhož se započítávaly ještě výsledky z taijutsu, ninjutsu, teorie chakry a ninja-technik, a fyzických testů na výdrž.

Stála v krásné místnosti s bílými stěnami.
„Kde to jsem?“ říkala si v duchu. Poslední, co si pamatovala byly Deavinovy slzy a katanu projíždějícím jejím tělem.
„Řekl bych, že ti dlužím vysvětlení.“ Ozval se v místnosti hlas, který okamžitě poznala.
„Deavine!“ vykřikla a otočila se směrem, odkud hlas slyšela.
Bývalý ninja stál hned za ní, oblečený v zlato-rudém plášti. Láskyplně se objali.
„Co mi chceš vysvětlit?“
„Všechno. Můj původ a jak jsem zjistil kdo jsem."

Naruto se nikdy nevzdával. Život mu sice už od mala házel blechy pod nohy, ale to nebyl důvod ke stažení ocasu! Vždycky, když se mu něco nepovedlo (a momentálně si zrovna nějak nepamatoval, co to vlastně bylo), zkusil to znovu! A znovu! A zkoušel to tak dlouho, dokud to problém neomrzelo a neodešel někam jinam. Ale teď se Narutovi zdálo, že veškeré problémy, které kdy odešly, se zavřely do té velké bílé věci a nechtějí ho pustit dovnitř!

Rozdělení osudů

Pětičlenná skupina lidských jedinců s podivně vyhlížejícím vůdcem se blížila k dalšímu cíli své cesty. Naruto a všichni její společníci si museli ještě těsněji přitáhnout pláště k tělu, aby se k nim nedostal studený mořský vzduch. Měli namířeno do skryté Mlžné, ale divili se tomu, proč je zde taková zima. Najednou jejich loďka do něčeho narazila a oni kvůli drsnému zastavení všichni upadli.
„Ledovec?“ Divili se.

Postarší muž a mladá žena stali nad vitrínou, v ktorej bola uložená prasknutá maska. Kedysi patrila človeku, ktorý začal štvrtú vojnu ninjov. Človeku, ktorý skoro zničil celý národ ninjov.
„Myslíte si, že je to dobrý nápad vystavovať tu čosi také? Obzvlášť potom, čo ten modrooký diabol z Konohy prisahal, že vymaže zo sveta každý dôkaz o existencii?“

- Ty jsi Kyuubi,– pronesl do mého poněkud vyděšeného ticha Naruto až příliš klidně. Tak klidně, že mi to nesedělo k tomu, s jakou v noci usnul, a mnou proběhla poněkud děsivá myšlenka, k čemu že se to nakonec vlastně dobral.
- Ne - -
- Jsi. Včera jsi hýbal mým tělem a zbavil jsi mě v mé vlastní mysli vědomí. A teď taky hýbeš mým tělem ty. –

"Crrrrrrrrrrrrrr..." ozýval se pokojem skutečně odporný zvuk, cinkání, ohlušující a nervy drásající. Rozzuřeně jsem vyskočil z postele hledajíc zdroj toho hrozného pazvuku. Pohled mi spočinul na podezřele vyhlížejícím přístroji.
Budík?
Na hraně sebeovládaní jsem budík vzal a stiskl vypínač. Nic. Hukot pokračoval dál. Šílený vzteky nad tímto hrozným probuzením ze země spánku, která mě přivítala po dlouhých dnech jsem malý přístroj roztříštil o protější stěnu.

"A do p*dele," vypadlo jen z Hidana, "takže von to vážně bude kluk..."
A tak se Hoshítkova "Welcome Party" toho večera skončila. A Hidy si byl, na rozdíl od Uchihy, stoprocentně jistý, že Hoshi je určitě kluk. Jinak si tu reakci prostě vysvětlit nedokázal.
Brzy ale nemyslel už na nic. Na lítost(a kocovinu) bude čas zítra. Teď se pro změnu oddal spánku...

Na Narutově čele se objevila malá ranka, která však vzápětí zmizela. Zato prohlubeň ve dveřích Narutovy ledničky nezmizela nikam, a vydávala očité svědectví o tom, že násilí nic nevyřeší! Jenomže Naruto byl liška, nanejvýše chápající, že do té podivné bílé věci musí vrazit silněji! Proto udělal několik kroků vzad, sklonil hlavu a opět se rozběhl. Lednice se otřásla...

***