Humor

"Mé jméno je Suisei a tímto Vás vítám u Průvodce Konožským blázincem.
Ano, jako budoucí psychiatři by jste měli mít základní představu o tom, co se děje běžně s lidmi ve vašich vesnicích, proto jsem si pro vás nachystala krátké záznamy ze sezení s mými pacienty.
Dobrá,než se však dostanu k pilotnímu dílu, dovolte abych vysvětlila, proč se blázinec nachází zrovna tady, na okraji kráteru Konohy.

Bylo rozhodnuto. Jednoho krásného dne se celá rodina Uzumaki dohodla, že si dají na celý víkend "pohov" a vyjedou si společně někam k jezeru. Naruto už plánoval, že ho celé vychytá, zatímco Minato s Kushinou balili.
"Nemůžeš nám jít taky pomoct? Bylo by to rychleji." hudrovala Kushina.
"Aaargh, hai hai, už jdu."
"Hele, Naruto?" Minato si syna zavolal stranou hned jak dobalili.
"Jo?"
"Propoj nás s Kuramou."
"A to jako proč?"
"Uvidíš. Víš jak jsem tě naučil ho vyvolávat?"
"No?"
"Mám totiž nápad."

"Ty idiote, vrať se sem!"

"Fajn," zachechtal se znovu Hidan, a otočil se k mrňouskovi,"beru tě."
Co na tom, že neví nic o jeho schopnostech, a ještě pořád řeší onu zapeklitou otázku s pohlavím... Hlavně, že má důvod naštvat Uchihu.

Keď Pein povedal, že sa útok na Konohu bude musieť odložiť, zaujalo to všetkých. Prirodzené.
Veľmi sa k tomu nevyjadroval. Vlastne skoro vôbec. Celé dni bol zavretý vo svojej pracovni. Niekedy, keď šiel niekto okolo, priložil na dvere ucho, či niečo nezačuje. Bolo tam však hrobové ticho.
V jeden deň, keď už to všetkým členom začalo liezť na nervy, zišli sa dole v kuchyni, aby to prebrali.
„Ja už viem, prečo je tam také ticho!“ zvolal Hidan.
Nikto nečakal, že z neho vypadne niečo rozumné, alebo aspoň logické.

Cestovatelé- Tréning

Byli jsme s naším kapitánem, Yamatem- sensei na cvičišti tři, a pokoušeli jsme se naučit používat čakru.

Byla neděle, počasí nehodící se na obvyklý podzimní den, bylo teplo a to slunce ani nemuselo příliš svítit. Yami s Narutem se procházeli v parku. Napřed vedli vážnou debatu, pak se bavili o oblíbených skupinách a nejlepším jídle, až skončili u původu dinosaurů. Naruto ji shodil do hromady listí. Yami se začala smát a stáhla Naruta za sebou.

„Už bylo na čase, aby se ten línej kr*tén probudil!“ rozčiloval se Hidan, po té, co Konan všem oznámila Deavinův stav.
„Každopádně bude trvat nějakou dobu, než bude moc zase plnit mise.“ Upozornil Sasori. „Jeho rameno je roztříštěné, nehledě na to, že měl až po jílec zabodnutý kunai v zádech.“
Chvíli ještě rozmlouvali, když zakřípaly schody, a do místnosti vešel Deavin, s hrudí obvázanou obvazy.
„Deavine, ještě by jsi neměl vstávat!“ řekla Konan a šla ho podepřít.

Na jednej strane priehľadnej bariéry sa otvoril priechod a dnu vošiel jinchuuriki osemchvostého. Kandidáti na ninjov triedy S vošli vchodom oproti. Priechod sa za nimi zavrel a bariéra vytvorila celistvú vrstvu nad bojiskom.
Mladá žena s červenými očami pozorne sledovala kandidátov. Na okamih hodila pohľad na brata vedľa nej.
Práve žmurkal na pekné dievča sediace o dva rady za nimi. Vôbec si nevšímal pobúrené pohľady muža, ktorý ju objímal okolo ramien. Dievča potajomky očarene hľadela do jeho očí farby jantáru.
Strčila do neho.

„Tak kam a proč, že to vlastně jdeme?“ zeptal jsem se a Sora mě okamžitě spražila pohledem.
„Proč? Proč myslíš ty id*ote! Jdeme se projít vesnicí jestli si tu Hanako na něco nevzpomene!“ vyjela na mě.
„Tak promiň, asi jsem zapomněl, když si mi dala do hlavy pěstí!“ řekl jsem jízlivě, jelikož mě ještě stále třeštila.
„Takže asi není nějaký určitý místo kam jdeme...“ nechal jsem to jako otázku, ale Sora nereagovala „..no jelikož já mám hlad.“ pokračoval jsem nenápadně.
„Ty máš taky hlad pořád!“ vyletěla na mě.

Za našimi hrdiny už bylo několik tanečních lekcí. A jelikož se toho při nich stalo spousty, nesmíme se divit následujícím událostem...
Hitomi čekala na holky na domluveném místě. Nachystáná a plná radosti, ačkoliv věděla, že dostala na každé hodině nerva a vždy někoho nebo něco seřvala.
Po pár minutách čekání zahlédla dvě šmouhy v dálce. Myslela, že to je Ayano s Tokime, ale bohužel to bylo pouze plátno, na které Sai kreslil.. dvě šmouhy v dálce. Raději se otočila a nepřemýšlela nad tím, jak může kreslit něco tak absurdního. Navíc ještě nebyl převlečenej a to lekce začínala za půl hodiny.

Hikarin pohľad

„Ako prvé musíme ísť za Hokage a všetko jej povedať,“ povedala som a ihneď sme vyrazili. Keď sme došli pred dvere Hokage, počuli sme krik.
„Ako to myslíte, že musíte zrušiť môj tým?“
„Pochop to Kiogo. Chýbajú ti dvaja členovia týmu. To, že máš jedného žiaka nestačí!“ začínala sa rozčuľovať Hokage. Zaklopali sme na dvere a vstúpili bez vyzvania.
„Kto ste?“ opýtala sa a vyzerala dosť naštvane Hokage.

Dvě postavy se hnaly lesem, že normální člověk by viděl jen neidentifikovatelné skvrny, zanechávající za sebou rozvířený vzduch. Mířily neznámo kam, neznámo proč.
„Je zatraceně rychlej,“ postěžovala si Natsumi a i přes svoji únavu přidala na rychlosti.
„Zpomal! Takhle se leda uštveme!“ volal na ni Deidara, který na tom byl podobně jako jeho kolegyně.

Bylo něco po deváté hodině ranní. Sasuke praštil Naruta po hlavě.
„Debi*e! Alespoň se nauč počítat!“ okřikl ho a vstoupil do třídy.
„Dobrý den,“ pozdravil slušně Nauto se Sasukem.
„Čus,“ pozdravila fialovlasá dívka a s milým úsměvem šla odhodlaně za nimi.
„Můžete mi to vysvětlit?!“ začal na ně křičet Iruka. S nikým to ani nepohnulo.
„Záleží na to co,“ namítl Sasuke klidně.
„Kde jste celou tu dobu byli?“ položil Iruka první otázku a nedočkavě čekal na odpověď.

Rád bych začal vyprávění tím, že toho rána seděli všichni poklidně v kuchyni a snídali, bohužel, tak tomu opravdu nebylo. Pravda, že všichni byli v kuchyni, ti kterým se podařilo zvítězit v bitvě o jakýkoliv druh nábytku na němž se dalo sedět dokonce měli na stole před sebou cosi co považovali za snídani.
Nutno podotknout, že bych raději snídala piliny, nýbrž i lýkožrout měl lepší apetit než Zetsu.
Zbytek to jest Tobi, musel nuceně stát – čtěte pobíhat kolem dokola a hrát chodí pešek okolo, jelikož na něj nezbylo místo.

Cestovatelé-seznámení

"Wááu, je to tu velký." řvala nadšeně Faith.
"Řekni mi něco, co nevím..." odsekl jsem a pousmál se.
"Hele, nemusíš bejt hned nepříjemnej, tak jsem nadšená, no a co?" Oplatila mi to.
"No dobře dobře, zapomeň že ze mě něco takovýho vypadlo."
"Ta koupelna je v ložnici! Podívej." řvala po celém bytě a běhala po bytě sem a tam.
"Červená koupelna a oranžová ložnice... dobrý" moc nadšený jsem z toho teda nebyl. Koupelna? Červená?

Deavin byl okamžitě odnesen do pokoje, kde se operace ujali Sasori, Kakuzu a Hidan, jakožto (ne)dobrovolný dárce orgánů. Byli tam celé hodiny, aniž by vyšli ven a Konan po celou tu dobu, nervozně přecházela po chodbě. Konečně zaskřípaly dveře a ven vyšel Sasori v krví potřísněným plášti.
„Tak co?“ zeptala se ho honem mladá dívka.
„Pojď za mnou, tohle bude na dlouhé vysvětlování.“ Řekl zachmuřeně vykročil do svého pokoje.
„Žije?“
„Zatím ano, ale čert ví, jak dlouho ještě.“

„Tak jsem tu parto. Nesu vám ten váš dnešní nákup,“ ozval se z předsíně Kakuzův hlas „A věřte že to byla docela fuška projít kolem všech těch hlídek okolo. Proč jste mi vy mizerové neřekli že maj u sebe zbraně! Teď abych držel smutek za svý turecký kaťata,“ vztekal se maskovaný a začal hledat v zásuvce šicí jehlu a niť.
Jeho nadávání přilákalo zbytek bandy a ta se začala okamžitě přehrabovat v nákupních taškách po něčem čerstvém k jídlu.

Dostúpil a zhlboka sa nadýchol. Mávol rukou a portál sa za ním zatvoril. Svoju pozornosť upriamil na ľudí, ktorí na neho prekvapene hľadeli. Potom rýchlo padli na kolená. Námestie stíchlo a on vykročil. Prešiel cez celú dedinu a zastal pri nízkom dome, ktorý celý pokrývalo množstvo pečatí.
„Naruto – sama,“ stráže sa mu hlboko uklonili.

„Je tu prvý hosť! Je tu prvý hosť!“

„Sklapni Tobi.“

„Áno, samozrejme Pein-sama! Pre vás všetko. Dobre viete, že Tobi je dobrý chlapec a spraví všetko, čo sa od neho žiada...“

„Tobi sklapni!!“

Posledné tri týždne boli pre Akatsuki veľmi vyčerpávajúce. Veľa členov ich neskôr opisovalo ako najdesivejšie a najbolestivejšie skúsenosti zo svojich S-stupňových životov Shinobi. Všetci pracovali non-stop, celá základňa bola v šialenom zhone a ako dni ubiehali, stále sa to zhoršovalo. Našťastie konečný výsledok naozaj stál zato.

„Ach to je nemilé.“ Zašklebil se Deavin. „Jak jste nás odhalil senseii?“
Ten mu stále s šokovaným výrazem odpověděl: „Shinobi, které jste zabili, byli jen speciálně vytvoření stínoví kloni s falešnou zprávou.“
„Ach tak.“ Koutkem oka zkontroloval Kibu, který na oba členy Akatsuki hleděl kombinací úleku a nenávisti.
„Ahoj Kibo, to už je doba, co jsem tě neviděl. Jak se má Hinata? A co ty? Vypadáš poněkud sklesle.“
Oslovený ninja zaskřípal zuby.