Humor

"Jak dlouho potrvá cesta do Suny?" zeptal se Shino na jedné přestávce na menší oběd. Ráno a dopoledne jsme ušli mnoho mil, a tak nám teď Sasuke dovolil krátký odpočinek.
"Pár dní. Záleží na tom, jak rychle půjdeme." odpověděl Sasuke.
"A když půjdeme tímto tempem?" zeptal se Kiba
"Tak dorazíme do písečné nejdřív za tři dny." Skvělé.

Ta která neprohrává

Něco o FF

Ono to vypadá, že v poslední době píšu málo, ale je to naopak já píšu tuhle FF a mám jí už opravdu hodně, vydávám teď ví sérií a nechtěla jsem to původně vydávat tak brzo, ale zase chci vědět jestli to vůbec někdo bude číst, takže jsem se rozhodla nakonec vydat první díl a uvidím co vy na to, více dole. Co se týče žánru ten se jednoznačně určit nedá

Všichni už seděli jako zařezaní v lavicích a čekali koho jim letos přidělí za učitele. Shino a Chouji právě vedli pro zbytek osazenstva třídy celkem nezvyklou debatu o chuti pražených brouků. Naruto seděl sám úplně vzadu a organizoval souboj levé a pravé ruky která do příchodu učitele stihne nalepit více žvýkaček.
Konečně se otevřeli dveře a Naruto vyskočil s radostným pokřikem.
"Levá vyhrála!" ječel.

„Ale noták,“ vzdychla otráveně Natsumi, „další jeskyně? Už si připadám jak pračlověk. Nemůžeš někdy vybrat třeba opuštěnou chatu nebo něco podobnýho?“
Pein, jakožto vůdce celé organizace Akatsuki, ji nemilosrdně ignoroval, otočil se čelem ke členům a spustil: „Všem bych teď chtěl říct, proč jsme se vlastně přesunuli předčasně. Jak jste si jistě všimli, máme o člena méně. Ukázalo se totiž, že Hiroki pracoval pro Orochimara jako špeh. Přesun je vlastně jedno z nemála opatření, které musíme uskutečnit.“

Den na který se tolik těšila byl konečně tady. Jestli má něco dát tuhle partu zase dohromady bude to dnešní významná oslava Halloweena. Konan se od rána vznášela jako kouzelná víla.

Ráno se Tanma vzbudil ve svoji obvyklou dobu. Bylo za pět minut osm.
„Času dost. Hmm, mohl bych vzít i Naruta, aspoň by byla sranda. Ale ještě to blbý vyřizování. Můj ty to světe! Já věděl, že nikdy nechcu bejt vůdcem!“ Zanadával Tanma a promnul si obličej. Konečně vylezl z pelechu a vytáhl si trenky. Jakmile už nebyl tak, jak ho stvořila příroda, přešel do kuchyně, kde si zapálil.

„Naruto!“ vykríkla prekvapene Ino, keď sa zjavil vedľa nej.
„Ino,“ pousmial sa a bez vyzvania sa posadil na stoličku.
Nachádzali sa v jej kancelárii, kde vyplňovala akési formuláre. Zariadená bola jednoducho, ale účelne.
„Na to si nikdy nezvyknem. Navyše tu je teraz cítiť ako po búrke,“ vstala od stola a otvorila okno.
„Ozón. Vedľajší produkt. Mne sa tá vôňa páči.“

Kapitola IX - Kakao a dortíček

Napadl první sníh. Druhý, třetí a čtvrtý sníh na sebe nenechali dlouho čekat. Byl to totiž velice dobře vychovaný sníh a jako takový samozřejmě věděl, že nechat někoho netrpělivě vyhlížet z okna, zatímco se kvapem blíží Štědrý den, zavání buranstvím. Ne, tento sníh plnil své povinnosti svědomitě.

Ráno bylo kruté, Pein evidentně celou noc nespal, což bylo zvláštní, protože Konan ano. Opatrně se dobelhal k židli. U stolu už seděli Sasori, Hidan, Zetsu a Sasuke.
„Tam bych si teda nesedal.“ oznámil Sasori.
Pein se na něj zmateně podíval.
„No tam totiž obvykle sedí Tobi a Deidara od něj dnes dostal bonboniéru, takže asi víte co myslím...“ objasnil po chvilce.
Pein neměl nejmenší ponětí co tím myslí, ale pochopil to, když se nakonec rozhodl posadit.

Sluneční paprsky se draly do oken a prosvítily celou místnost. Některé z nich začaly lechtat Natsumi na tváři.
Dívka zamžourala očima po osvětleném pokoji. Na chvíli se vyděsila, poté si však uvědomila, kde je. Posadila se a s dlouhým zívnutím se protáhla. Venku poprchávalo, ale bylo to jen mrholení, které tvořilo barevnou duhu na obloze.

"Jiraiyo?!" ozval se za ním hlas přesně v momentě, kdy odmítal další pití a chystal se zvednout. Neohrabaně se otočil přes rameno a v tu ránu ztuhl.

Naruto skončil s vyprávěním. Sasuke a Sakura naslouchali.
„Takže má pořád k dispozici jeho sílu. Ano, umíme si vybrat nepřítele.“ Sasuke byl trošku skeptický a Naruto se jen pousmál.
„Zvláštní. Tanma-sensei pořád nikde. To po nás zase chce, ať ho hledáme?“ Zívla opět Sakura. Naruto a Sasuke se porozhlédli.

Nechcelo sa mi spať, ale bola som zvedavá, či sa mi bude niečo zase snívať o tých dvoch.
Sakura a Naruto... chcem sa o vás dozvedieť viac.
Nakoniec som si ľahla a aj celkom rýchlo zaspala.
*Ocitla som sa v niekoho izbe. Posteľ bola pri okne, na ktorej sedel ten chlapec a pozeral sa von. Bez pohnutia tam sedel neuveriteľne dlho, hlavu jemne zdvihnutú nahor. Nakoniec sa chlapec odvrátil od okna, a ľahol si do postele. Očami sa pozeral pred seba, mojím smerom.
Prázdnota. Tak by sa dalo nazvať to, čo mal v očiach. Nič.

Ráno vstal jako první Deavin. Složil pečetě : „Katon: Housenka no Jutsu!“ a plivl ohnivé koule do ohniště, nad kterým stále visela nedojezená večeře. Přihodil do ohně pár suchých klacků a šel vzbudit Konan.
Chvíli se rozmýšlel, jak na to. Nakonec ji jemně chytil za ramena a zatřásl s ní.
„Vstávej! Už je ráno.“
Kunoichi zavrněla, otevřela oči a protáhla se.
„Dobré ráno.“ řekla.
„Nápodobně.“

Příští den začal tak, jako začínal každý den, který spolu zažily. Opět se Aiko pokoušela Yami probudit všemi způsoby, opět nestíhaly a opět se potkaly s „nimi“.

Sedíš u stolu a urputně se snažíš nakreslit hrušku. Úplně ji probodáváš pohledem. Je to jen obyčejná, křivá hruška. Přesto tvá kresba jako hruška nevypadá... Hloupý druh ovoce! Ovšem... Ani Picaso nekreslil hrušky... Asi už víš proč...
Zmuchláš ten papír a hodíš ho za hlavu. Z hory čmáranic se tím uvolní lavina a celou tě zasype. Na protest zůstaneš dobrovolně zasypaná. Aspoň do chvíle, než tě zpod laviny vytáhne čísi ruka.
„Sensei. V pořádku?“ obírá z tebe mladík naškubané kousky papírů.

Výroky slávnych ninjov

Konoha - sídlo Uchiha klanu, den.
„Nii-san, Nii-san podívej!!“
„Teď nemám čas Sasuke, bež si hrát s kamarády,“ odbyl svého sourozence Itachi a pokračoval v cestě.
„Ale já žádné nemám to přece víš,“ nenechal se mladší Uchiha odbýt.
„Jo to vím! Ale za to si můžeš sám, kdybys tenkrát svou třídní učitelku před ostatními neshodil z tý střechy, třeba by se s tebou i ostatní bavili.“
„... tss neměla mi chodit do lavice na moje žvejkačky.“

Vonku si vodca ANBU hlboko vydýchol, ako vždy po podaní hlásenia.
On, vodca ANBU, musel podávať hlásenia decku. Už dva roky. Naruto mu do riadenia ANBU zasahoval len málokedy, ale keď tak spravil, tak mu neodporoval. Väčšinou ale stačilo iba podávať hlásenia.
Toto poníženie ale dokázal zniesť. Bol svedkom jeho sily. Nechcel si z neho spraviť nepriateľa, videl čoho je schopný a vedel, že by mu ani celá organizácia nepomohla, keby sa rozhodol dať do pohybu.

Hustý déšť panoval venku a dopady těžkých kapek na zemi přehlušovaly veškeré ostatní zvuky a rozrývaly hlínu. Nezdálo se, že by nebe chtělo přestat plakat.
Ozval se budík a Deidara jej spěšně vypnul, aby nevzbudil ostatní. Peřina se záhadně během spánku ocitla na zemi, asi sebou moc ošíval. Pomalým pohybem si sedl, aby se mu nezamotala hlava, a mžoural po místnosti tak dlouho, dokud si jeho oči nezvykly na tmu. Spustil nohy z postele a stoupl si na studenou kamennou podlahu. Kradl se kolem Hirokiho postele, ale s překvapením zjistil, že je prázdná.