Humor

Bylo ráno a přes stan svítili jemné paprsky slunce. Příroda kolem už ožívala. Deidara se zrovna vzbudil.
"ÁÁÁÁ!" řval Deidara. Itachiho vzbudil jeho křik. A když si všiml, že se s ním objímá, začal křičet taky. Oba vyletěli ze stanu, před kterým seděl smutně Kisame.
"Tak jak se má pravá Kaya?" zeptal se. Oba na sebe pohlédli.
"Vždyť ta pravá musela bejt s tebou, protože u nás ve stanu není." řekl nakonec Itachi. Deidara, Kisame i Itachi se na sebe podívali s hrůzou v očích.

Naruto ležel u sebe na posteli a přemýšlel o včerejšku. Sám tomu pořád nemohl uvěřit. Strávili na tom místě skoro celý den. Povídali si, líbali se, nebo prostě jen leželi v trávě v objetí a užívali si přítomnost toho druhého. Vůbec se mu od ní nechtělo, když se s ní musel večer, před sídlem klanu Hyuuga, rozloučit.

„Opúšťam vás. Musím sa urýchlene dostať do Konohy!“ povedal Sunohara hneď po príchode do kancelária uja Chiba.
„Chápem dôvod tvojho náhleho odchodu. Tiež som sa dozvedel túto delikátnu správu. No nemal by si byť taký roztržitý. Ešte sa máš čo učiť. A navyše stále neovládaš techniky, ktoré...“

Dnešek měl být jeden z těch dnů, kdy se studenti připravují na zkoušky. Ano měl být. Ale někdo v tom viděl něco jiného.
„Sáááááásukéééé! Vstááávééééj, už je ráááánoooo!!!“ zařval Naruto Sasukemu do ucha.
„Co děláš ty hov*do?“ zeptal se rozzuřeně Sasuke a hodil po něm nějakým plyšovým zvířátkem. Naruto se podíval na černou plyšovou kočičku, která nedoletěla ani k jeho nohám a pak mu ji beze slova vrátil, když si všiml, že Sasuke na tu věc nedočkavě upírá očka.

Cestovatelé- Začátek

Byl normální školní den. Jak by řekl Shikamaru "Je to otrava.". Ale abych se představil, jmenuji se Shiky a jsem žák základní školy. Ten den, co se to stalo jsem se hodně pohádal se spolužákyní jménem Faith a tady začíná náš příběh.
"Ty jsi opravdu nenormální člověk!" Řvala na mě Faith. A probodávala mě pohledem. Kdyby mohl pohled zabíjet, bylo by už po mě.
"Jak jsem mohl vědět že to má být do dneška?!" sykl jsem na ni.

"Vy jste nesplnili misi?" zahřmel "pan 5 těl". Barbar Šmoula se mu za zády spokojeně usmívala.
"Ale vždyť to byla jen nějaká rodinná oslava," namítla jsem.
"Co to meleš? Měl tam být ten svitek, který jsme nutně potřebovali!" řval na mě dál.
"Nic takovýho tam nebylo!" připojila se ke mě BP.
"Moje zdroje se nemýlí," zahřměl Zrzek.
"Přesně šéfe," podlézala ČP. "Já bych tam zůstal, ale on mě odtáhl."
"Jo, za všechno může on!" obvinila mě Šmoulinka.

Sasoriho narozeniny

Byl den, jako každý jiný, Akatsuki lenošili, občas si nadávali, a nic nedělali, ale tento den, byl něčím významný.

Dnes mám narozeniny, snad si někdo konečně všimne. Pomyslel si Sasori.
"Sasori, hej, mám pro tebe překvapení!" zavolal na něj zrzek.
Že by si Pein vzpoměl jako první? To není možné. Zase si myslel rudovlasý klučina.
"Dnes nemusíš čistit ten záchod, udělá to Hidan." oznámil mu Pein.
"Co zase já?!" houkl na zrzka v povzdálí muž s nagelovanými vlasy.

Toto je môj prvý preklad, takže sa ospravedlňujem ak to bude trošku neprirodzené
Príbeh sa odohráva potom, ako Akatsuki pochytali všetkých Jinchuuriki (aj keď potom trošku nechápem, čo tam robí Naruto). Ja som sa na tejto poviedke naozaj zasmiala a dúfam, že sa vám bude páčiť aj môj preklad, aj keď v originály to je určite lepšie. Pár vecí mi tam nedávali zmysel, tak som to pomenila, ale snažila som sa čo najviac držať pôvodnej verzie. Tak snáď sa bude páčiť

Originál: http://www.fanfiction.net/s/8419534/1/The-After-Party

S kamarátkou sme sa rozhodli, že napíšeme sériovku. Keď budem písať ja, tak to bude Minarin pohľad, a keď zase ona, tak to bude Hikarin pohľad. Dúfame, že sa Vám naša poviedka bude páčiť.

Minarin pohľad

Od doby, čo Nana bola v kóme ubehli dva týždne. Kakuzu skonštatoval, že sa určite preberie, že ju ten pôrod len vyčerpal. A taktiež sa jeho slová naplnili. O dva dni sa Nana zobudila. Itachimu spadol kameň zo srdca, pretože už začínal mať čierne myšlienky.

"Můžete si zabalit všechny věci slečno, dnes vás pustíme domů." oznámil Akyu doktor, když ji zkontroloval v rámci dopoledni vizity. Akyu rychlostí blesku vylétla z postele a dál už se doktorem nezabývala, místo toho se začala přehrabovat ve svých věcech. Neměla jich tu příliš mnoho, akorát nějaké hygienické potřeby a oblečení. To málo si naházela do titěrné tašky a když konečně doktor, který se zájmem sledoval její divadlo, odešel, převlékla se z noční košilky do normálního denního oděvu a čekala, dokud si pro ni nepřijde sestřička.

Už to byly zhruba dva týdny, co je Kiro v Kamenné. Začínal podzim, tudíž se začalo pomalu ochlazovat. Tanma teď trávil více času ve vedení klanu, Kiro mu co týden dával zprávy o jejich pohybu. Tanma se opět nudil za stolem, plným různého vyřizování a zpráv. Znuděně pohlédl na mapu všech národů a hledal malý červený připínáček. Ten značil momentální Tarikovu lokaci.
„Snad je Kiro v pohodě.“ Pomyslel si Tanma a zapálil si.
„Tady Tank. Zlatý Orle, slyšíš mě?“ Ozvalo se Tanmovi ve vysílačce.

Sunohara Toshikura bol obyčajný chlapec zo Skrytej Mračnej. Jeho klan Toshikura síce malo tvrdé zásady, ale on si z toho ťažkú hlavu nerobil. Schopnosťami prevažoval aj tých najsilnejších členov klanu a mnohý zo Skrytej Mračnej sa o ňom vyjadrovali, ako o „dieťaťu vybraným Bohmi.“ Dosť prehnané nie?

Míňali stánky ponúkajúce občerstvenie a jedlo. Všade bolo plno ľudí. Konoha bola živšia ako kedykoľvek predtým. Prechádzali ňou ninjovia, ale aj obyčajní ľudia z ostatných veľkých ninja dedín. Mali sa konať skúšky na ninju kategórie S. Nebol nikto, kto by to nepokladal za veľkú udalosť. Veď kto by nechcel vidieť súboje medzi tými najmocnejšími ninjami. Ninjami tak vysoko prevyšujúcimi obyčajných jouninov a niekedy dokonca aj kageov.
Ich ale nadchádzajúce skúšky nijak nevzrušovali. Už roky patrili medzi najmocnejších sveta.

Bylo deset hodin večer. Aiko si sedla na parapet okna a koukala se z něj ven. Měla ráda chlad, který utíkal zpoza dírek v těsnění. Pořád nemohla uvěřit že už je to měsíc, měsíc se Sasukem, s Narutem, měsíc na Ninja akademii, a že už je měsíc pryč ze svojí rodné vesnice Náhle něco Aiko vytrhlo z myšlení.

,,Jé Sasuke děkuji za tu růži." řekla ve spánku Yami.
Aiko se jen pousmála.
,,Já bych taky měla jít spát." řekla si pro sebe Aiko.
Tak si lehla do postele a zanedlouho usnula.

Brzo ráno

Vzbudil jsem se celý rozlámaný, možná to nebyl až tak nejlepší nápad spát na zemi, ale stejně, copak jsem se s ní měl hádat?
Vstal jsem, ta blondýna ještě spala a já vážně nevěděl co dělat. Šel jsem se projít po jejím obrovském pokoji a nakonec jsem si řekl, že si prohlédnu co vlastně může ve všech těch šuplících, zásuvkách a skříních mít.
Otevřel jsem její stolek a našel něco co vážně připomínalo dívčí deník.

Už je to rok co se Sasuke vrátil do vesnice. Změnil se. Ta pouta přátelství, která kdysi zpřetrhal za účelem získání síly, se začala opět obnovovat. A jedno z nich nezůstalo pouze u přátelství. Byť ji dvakrát skoro zabil, Sakuřina láska k Sasukemu byla pořád stejně velká. A po nějaké době právě ta velká láska rozehřála Sasukeho chladné srdce a on si uvědomil, jak moc pro něj Sakura znamená a jak moc ji miluje.

Tanma s Elikou došli ke svému domu, kde už čekal Naruto s Hinatou.
„Hoj, Naru. A tobě taky, Hin.“ Pozdravil Tanma. Elika ho napodobila.
„Hoj, Niisan, Eliko.“ Pozdravil Naruto smutně.
„Kde jste nechali ostatní?“ Zeptala se Elika.
„Říkali, že ještě dojdou.“ Řekla Hinata a podívala se na Naruta. Povzbudivě mu stiskla ruku.
„Než to bude hotové, můžete využít zahrady, dokud je hezky.“ Navrhl Tanma.
„Niisan, kde tu máš koupelnu?“ Zeptal se Naruto.

„Teda Itachi ty se nezdáš, ale seš už větší sadista než já,“ šklebil se Hidan „Doufám že z toho dostal náš Sardelák alespoň mrtvici. Aspoň by byl vod něj a těch jeho keců pohov.“
„Hidane nech toho! Dovedeš si představit co to s tím chudákem muselo províst?“ napomenula Jashinistu Konan „Itachi si vůbec neuvědomil následky svého jednání. Taky se nám mohl Kisame zbláznit!“
„Není to buřt? Šílenej byl už před tím,“ bránil se Hid.

Skrytá Kamenná bola zahalená vo tme. Jej obyvatelia spali a na uliciach nebolo vidno skoro nikoho. Spal aj obyvateľ domu nachádzajúceho sa blízko centra dediny. Bol veľký a priestorný, človek žijúci v ňom musel byť významná osoba. Dom bol dobre zabezpečený, preto ho nikto nestrážil. Jeho majiteľ bol samotár. V dome žil sám a služobníctvo ho po vykonaní svojich úkonov opúšťalo.