Nováčci

[center]Tak už dost, bratře, nebreč
a radši tas meč.
Jdi, bratře, jdi už pryč
a hlavně už nekřič!
Nech mě tady hnít,

Dlho som rozmýšľal nad tým, ako byť silnejší. Odkedy mi dal Itachi jedného zo svojich havranov... Uvažujem nad tým, že by som získal rinnegan. Avšak už nežije nikto, kto by mi povedal, ako na to. Nagato je mŕtvy. Tobiho nerátam. Viem, že tie oči môžem získať.

Uběhla hodina, pak dvě a možná ještě víc než se slunce pomalu začalo dotýkat země.
„Nezastavíme se na chvíli Aneko? Už se stmívá a potřebuješ si odpočnout.“ Mezi větami zpomaloval, až donutil Aneko zastavit. Otočila se k němu čelem. Dýchala velmi rychle. Pomalu přikývla a začala zpomalovat svůj dech.
„Kousek od nás je malá jeskyně, půjdeme tam.“ Znovu se otočila tentokrát k zapadajícímu slunci.
„Jak se v té pustině dokážeš vůbec zorientovat?“ Žasl Kyuubi nad jejím orientačním smyslem.

Sakura klečela ve své věznici, celá zmožená a potlučená.
„V téhle pevnosti jsme už zhruba týden a něco. Tanma-sensei je podle příležitosti odváděn někam pryč. Nevím kam, ale vždy, když se vrátí, tak strašně trpí. Kéž bych mu mohla pomoct. Potřebuje pomoc. Je to na něm vidět.“ Pomyslela si Sakura a podívala se do vedlejší věznice. Uprostřed klečel Tanma, bez trička, bez jakéhokoliv vybavení, s okovy na zápěstí. Z hrudi a z břicha mu tekla krev proudem.

Od té události s Kibou uběhly dva dny. A ano, nepřátelé už se dali do pohybu a tím pádem i obyvatelé Konohy i všech ostatních vesnic. Hinata se probudila už ve dvě ráno a dobrých pět hodin už běžela vstříc nelítostnému a krvavému boji. Kibovi se mezitím úspěšně vyhýbala, ale věděla, že je jen a pouze otázkou času kdy se potkají a ona mu bude muset něco říct. Tak moc ji tížilo srdce. Naruta stále milovala, ale na druhou stranu zlomit Kibovi srdce a tak ho ztratit – svého dobrého přítele – určitě nechtěla.

Epizoda 2

Bylo nádherné slunečné ráno. V Konoze se pomalu probouzel život. Obchodníci otevírali své obchody, noční směny se střídaly za ranní a nové genínské týmy začaly trénovat se svými učiteli. Tedy až na jeden. Tým devět.

V jednom z konožských bytů se stále spalo. V jednom pokoji si spokojeně pochrupovala černovlasá kunoichi. Vypadal spokojeně, nejspíš se jí zdál pěkný sen. Ve vedlejším pokoji zase spal modrovlasý ninja. Jenže ten se převracel z jedné strany postele na druhou.

,,Minato! Jdeme!‘‘ Vykřikl Kazuo a rozeběhl se směrem k Sasukemu.
,,Rasengan!‘‘ Kazuo vytvořil velikou kouli tvořenou jeho chakrou a namířil jí k Sasukemu. Sasuke byl ohromen, ale jedno nemohl pochopit. Jak to, že Kazuo dokáže vytvořit rasengan a jak o něm vůbec ví? Tyto myšlenky však rychle zahnal a připravil se na Kazueho útok.
,,Kiro, Kenai! Sám našeho senseie neporazím. Prosím pomozte mi!‘‘ Řekl Kazuo. Oba jeho členové kývli.

Leží na palouku, v měkké hřejivé trávě, hledí na temné nebe prozářené hvězdami a přemýšlí o životě. Přemýšlí o svých blízkých a o všech, kteří jí vstoupili do života. Každý z nich změnil její život. Někteří více, někteří méně, ale podíleli se na něm všichni.

Fúkal ľadový vietor a stromy sa ohýbali pod jeho náporom. Mráz liezol pod kožu. Mraky na tmavej oblohe sa hnali šialenou rýchlosťou. Zastavili sme sa. Už sa nedalo bežať. Pomaly sa začalo stmievať.
„Tu sa utáboríme,“ zavelil Kakashi. Poslúchli sme, „chcelo by to nejaké závetrie, však?“ Poškrabal sa po hlave a aj cez masku bolo vidno, že sa usmial. Mrkol pritom na kapitána Yamata. Ten si povzdychol.
„Mokuton: Shichuka no Jutsu,“ jeho dlaň sa dotkla zeme a z pôdy vyrástol malý dvojposchodový domček.

Hikarin pohľad

Odišli sme od nich a nastalo hrobové ticho. Kebyže okolo letí mucha, určite by ju bolo počuť. Ani jeden sme nevedeli čo povedať. Bolo to až trápne ticho. Proste sme išli do Ichiraku Rámen. Ani sme si neuvedomili, a boli sme pri Ichiraku. Sadli sme si a objednali dva rámeny.
Zrazu Neji povedal: „Ehmm... Ako sa máš?“
„Dobre,“ energicky som mu odpovedala a tým som mu zničila možnosť začať rozhovor. Doniesli nám rámen, popriali sme si dobrú chuť a pustili sa do jedla. Stále bolo ticho.

[i]Pokud ze mě chcete mít podivína, mějte si. Pokud blázna, proč ne? Každý vám dá za pravdu. Otogakure se stala mým domovem po mém náhlém odchodu z Konohy. Nikdo to pořádně nechápal, protože jsem nikomu nic neřekl. Radši ne.
Přestěhoval jsem se k mému kamarádovi s tím, že se v blízké době něco najdu.
Bohužel, něco si našlo mého kamaráda a on zemřel v ložnici. V noci. Já jsem spal jen několik místností dál. Tudíž jsem byl hlavní podezřelý. Fakt, že nejsem místní a jsem přeběhlík z nepřátelské vesnice mi moc nepřidalo.

Tým sedem čakal v Údolí konca na svojho Senseia. Ten však nie a nie prísť. Vedeli, že je u neho meškanie normálne ale vždy dorazí maximálne o dve hodiny neskôr. Naruto nevedel, čo má od zúfalstva z čakania robiť. Sakura sa len pozerala na fontánu a myslela na Sasukeho.
"Láska kde asi si?“ Pýtala sa samej seba. Z myšlienok ju vytrhol iba Narutov krik.
"Ach, ja už to čakanie nevydržím! Sme tu od deviatej od rána a je šesť hodín večer! Pokiaľ nepríde do dvoch minút, vraciam sa späť!“

Na Hinatinu tvář dopadali první paprsky slunce. Kiba jí držel v objetí a svým nosem bloudil v jejích vlasech, sledoval, jak se její hrudník zvedá nahoru a dolu. Hinatiny oči se otevřeli a ona měla možnost spatřit svoji lásku v krásném světle. Jeho nahá hruď byla krásně nasvícená, v tomto světle jí připadal mnohem zranitelněji.
,,Krásné ráno Hin,‘‘ řekl Kiba laskavým tonem.
,,Tobě taky,‘‘ usmála se na něho a přitiskla své rty k těm jeho.
,,Dáš si semnou snídani?‘‘ Otázal se.

Tím 7, Hatake Kakashi, Haruno Sakura, Uchiha Sasuke a Uzumaki Naruto. Jeden z mála nových tímov. Hokage mu väčšinou dával misie typu D. To už jediné dievča tímu, Haruno Sakura, začalo štvať. Rovnako to začalo štvať aj Uchihu Sasukeho ale ten to nedával najavo tak ako Sakura. Pri každej zadanej D misii frfľala. Až raz, keď ich sensei Kakashi, záhadným spôsobom ukecal Tretieho Hokageho.
Tak tím 7 získal misiu typu C. za úlohu bolo dopraviť architekta do Kirikagure, to jest Mlžná dedina.

Běží co nejrychleji. Už tak mají velké zpoždění a nerady by se zpozdily ještě víc, jestli to ještě jde. V Konoze měly být už včera a namísto toho tam přijdou až dnes, možná až zítra. A podle Kasumi je to samozřejmě Yuzurina chyba. Prý, že nebýt její „pauzy“ už by tam dávno byly. Asi už zapomněla, jak se cestou často zastavovaly kvůli tomu, že nebyla schopná běžet s díváním se do mapy. No jo, hold si nebyla schopná zapamatovat cestu. Yuzuru s Nat se ale nakonec dohodly, že nemá cenu se s ní hádat.

Na Konohu opět sedla noc. Ulice potemněly, ale u jednoho domu pořád bylo světlo. Zapálené ohniště.
„Tak už nám konečně povíš, jak je možné, že žiješ, když tě Kiro viděl zemřít?“ Zeptal se Sasuke netrpělivě. Tanma si prohrábl vlasy.
„No tak budiž. Už od doby, co jsem se vyřítil z Konohy, jak dělová koule, jsem se domlouval s Kuramou. Byl to celkem jednoduchý plán, aby Tarik vystrčil svou p***l ze svý nory. Vyjít, to vyšlo. Ale nečekal jsem, že vás to tak vezme.“ Začal Tanma a jal se vyprávět dál.
Skok víry z Tanmova pohledu.

„Tak tedy dobře, přijímáme tvou nabídku a myslím si, že nás podceňuješ.“ ozval se Konohamaru a Moegi jen kývla na souhlas.
Jen počkej, ty vejtaho. Jednoho dne budu hokagem a tak tě musím porazit, jinak se nnemohu Narutovi-neechan rovnat. Probíhalo Konohamarovi hlavou.
Stačí, když tě jednou škrábnu chakra-skalpelem a rozhodím ti nervy nebo poškodím orgány. Nejdřív však použiji sílu, abych si zjistila tvé reflexy a trochu si tě proklepla. Jak si asi silný? To je jedno, s Konohamarem tě dostaneme. Rozmýšlela Moegi.

Minarin pohľad

,,Hokage prepáčte, ale čo myslíte tým , že nás chcete dať do tímu?“ Tsunade sa na mňa pozrela podráždeným pohľadom lebo som jej asi skočila do reči.
,,Myslím to tak že vás dve zaradím do tímu. Dúfam , že už chápete,“ Pozrela som na Hikari.
,,Ale-„ Tsunade nás zastavila.

"Mé jméno je Suisei a tímto Vás vítám u Průvodce Konožským blázincem.
Ano, jako budoucí psychiatři by jste měli mít základní představu o tom, co se děje běžně s lidmi ve vašich vesnicích, proto jsem si pro vás nachystala krátké záznamy ze sezení s mými pacienty.
Dobrá,než se však dostanu k pilotnímu dílu, dovolte abych vysvětlila, proč se blázinec nachází zrovna tady, na okraji kráteru Konohy.