Nováčci

Sayu a Shikamaru běželi určeným směrem. Za sebou zanechávali kilometrové vzdálenosti, a čím více se blížili k Listové, tím více Sayu přepadal zvláštní pocit nebezpečí.
„Za chvilku poběžíme přes dlouhou louku. Jestli jsi unavená, odpočineme si tam.“ Řekl Shikamaru. Sayu pokývala na znamení souhlasu hlavou. Běželi ještě chvíli, když zahlédli světlo končícího lesa. Před nimi se otevírala nádherná louka.

Válka je v plném proudu. Nastala noc a bojiště se vyprázdnila. Noc, temná noc. Na druhé straně, na straně úkrytu Tobiho seděl jeden shinobi. Seděl na nejvyšším stromě v okolí. Naproti němu sedět také mladý shinobi, ale ten seděl na sídle Raikageho. Několik kilometrů od něj.
Nemohli se vidět, nikde nekončící tma jim to nedovolila, ale cítili svou přítomnost, seděli naproti sobě ani jeden se nepohnul. Dívali se přímo před sebe, nikdo je nerušil, oba byli sami.

Další den si Deavina zavolal Pein k sobě do kanceláře, což byl vlastně jen pokoj s dveřmi.
„Mám pro tebe solo misi – půjdeš do Konohy, najdeš sklad tajných svitků a přineseš mi, co uneseš.“

013 – Potíže na obzoru
„Najdeme ji a pak ji přitáhneš stínem, ano?“ plánovala Temari šeptem.
„Mhmm...“ zamručel jsem a lehl si na zem s rukama za hlavou.
„Ale no tak! Trochu života...!“ pobízela mě. Nevnímal jsem ji a pozoroval mraky.
„Už jen dvě minuty!“ ozval se ten otravný hlas, který patřil Gaiovi.
„Ták vstávat, vstávat!“ pobízel nás Jiraya. Pomalu jsem vstal a šel k jednomu z vchodů.

Procházeli jsme se po vesnici, až jsme došly ke květinářství, které patřilo Ininým rodičům. Tak jsme se zastavili, protože jsme zaslechli o čem Sakura a Ino mluví. Povídali si o Sasukem. Přidali jsme se k nim a zapojili se do rozhovoru. Sasuke se momentálně nachází ve věznici v Konoze, ale brzy by ho měli pustit. Naruto se Sakurou za ním často chodí- tak často jak jim to Hokage dovolí. Naruto tvrdí, že bez něj by Uchihy nikdy neporazil.

Prezrela si lepšie postavu stojaciu na kameni. Uškrnula sa a kývla na pozdrav. Postava spravila to isté.
„Nikdy by ma nenapadlo že objavíš toto miesto aj ty, Sasuke,“ povedala hneď potom ako si sadla na kameň.
„Toto je jediné miesto kde sa dá trénovať, všade inde je veľa ľudí,“ odpovedal jej nato znudene.
„Chcem aby si si jednu vec pamätal ak sa dá, akési pravidlo. Nikdy nezraď svojich spoločníkov a chráň ich aj keď sa pridajú na inú stanu..“ Sasuke sa na chvíľu potom zatváril znepokojene.

Cestovatelé- Tréning

Byli jsme s naším kapitánem, Yamatem- sensei na cvičišti tři, a pokoušeli jsme se naučit používat čakru.

Uběhla dlouhá doba… Vesnici ovládla pochmurná nálada. Důvodem všeho byla blížící se válka. Všichni měli plno práce – příprava zásob, shánění zbraní, určování velitelů… Na nic nebyl čas, a přesto museli být dokonale připravení, vždyť nepřítelem jim byl samotný Uchiha Madara.

Stojím uprostřed ničeho, stojím, nemohu se ani hnout. Temnota mě probodává skrz na skrz. Nesmím zapomenout. Nesmím! Kdo jsem? Co jsem? Kde jsem?
Jsem ve vězení Akatsuki.
Nezvládl jsem pomoci přátelům, nedokázal jsem unést břímě, které mi bylo svěřeno. Zklamal jsem. Ano zklamal.
[color=blue]„Co to děláš kluku? “ silným hlasem zaburácel Kurama.
„Vzdáváš se? Vzdáš se svého snu?“ mluvil na mě, sedím v tureckém sedě a relaxuji.
„Myslel jsem, že mě znáš lépe,“ poprvé jsem promluvil.
„Zklamal?“ zopakoval mojí myšlenku.

Tak jsem se rozhodl napsat novou FF. Zatím je jen tento kousek. Jestli se bude líbit budu samozřejmě pokračovat, takže pište do komentářů, jestli budete chtít i pokračování. Já jsem ... bude pokračovat jako normálně, každé pondělí. takže očekávám vaše komenty.

ZAČÁTEK

„Už bylo na čase, aby se ten línej kr*tén probudil!“ rozčiloval se Hidan, po té, co Konan všem oznámila Deavinův stav.
„Každopádně bude trvat nějakou dobu, než bude moc zase plnit mise.“ Upozornil Sasori. „Jeho rameno je roztříštěné, nehledě na to, že měl až po jílec zabodnutý kunai v zádech.“
Chvíli ještě rozmlouvali, když zakřípaly schody, a do místnosti vešel Deavin, s hrudí obvázanou obvazy.
„Deavine, ještě by jsi neměl vstávat!“ řekla Konan a šla ho podepřít.

Nevěděl jsem, co přesně dělat. Soustředil jsem na prsty pravé ruky, levou rukou jsem stále držel Ino přimáčklou ke zdi. Ta mě jen vyděšeně sledovala. Pravá dlaň mi zeleně zazářila.

[center]
Jenže Ty ses divně choval ,

Už to bude měsíc, měsíc co se to stalo. Po skončení čtvrté velké války ninjů se Konoha pomalu stavěla na nohy. Bylo to díky němu - Narutovi. Zase nás zachránil. Porazil Madaru a toho dalšího Uchihu - Obita. Společně s Kakashim, který se dokázal vymanit z Obitova genjutsu - jeho plánu Tsuki no Me. Bylo ironií, že svůj sharingan získal od stejné osoby jako která způsobila tohle všechno. Naruto mi vyprávěl co všechno zažil. Vyprávěl mi o svých rodičích a jak jen on a Sakura byly z našeho světa.

Hikarin pohľad

„Ako prvé musíme ísť za Hokage a všetko jej povedať,“ povedala som a ihneď sme vyrazili. Keď sme došli pred dvere Hokage, počuli sme krik.
„Ako to myslíte, že musíte zrušiť môj tým?“
„Pochop to Kiogo. Chýbajú ti dvaja členovia týmu. To, že máš jedného žiaka nestačí!“ začínala sa rozčuľovať Hokage. Zaklopali sme na dvere a vstúpili bez vyzvania.
„Kto ste?“ opýtala sa a vyzerala dosť naštvane Hokage.

„Sakura-chan! Jak se vede?“ vykřikl Naruto. Na Sakuru, růžovovlasou dívku, narazil, když mířil na jeho oblíbený rámen.
„Oh, Naruto. Kam míříš?“ zeptala se dívka.
„Na oběd do Ichiraku. Půjdeš se mnou? Jakože na rande?“ usmál se s naději v očích.
„Na to zapomeň. Mám ještě moc práce od Tsunade-sama. To víš, nemůžu se poflakovat jako ty,“ usmála se zákeřně dívka.
„Já se nepoflakuju, ale trénuju!“ řekl dotčeně.
„Aha, jistě. Už opravdu musím. Zatím!“

[center]
,,Tohle ne, neboj se,
skončím to za Tebe!"
Kuráž se ve mně bere,
a skočím před Tebe,

Proč jsem ji nechal jít? Proč jsem ji nezastavil?
To je to jediné na co teď myslím. Mé myšlenky zahltili pořád stejné otázky.
Proč? Proč se nedá čas vrátit?
Po tváři se mi skutálí první slza. A brzy následují další. Třetí, pátá, desátá... Nemohu to zastavit.
Tohle je tedy pravá bolest ze ztráty. Pohled na ní je příšerný. Ani se nenamáhám utřít si ubrečené tváře. Musím vypadat jako zoufalec. Počkat, já ale zoufalec jsem. Kdo jiný by nechal zemřít kamarádku? Svojí lásku?

Cestovatelé-seznámení

"Wááu, je to tu velký." řvala nadšeně Faith.
"Řekni mi něco, co nevím..." odsekl jsem a pousmál se.
"Hele, nemusíš bejt hned nepříjemnej, tak jsem nadšená, no a co?" Oplatila mi to.
"No dobře dobře, zapomeň že ze mě něco takovýho vypadlo."
"Ta koupelna je v ložnici! Podívej." řvala po celém bytě a běhala po bytě sem a tam.
"Červená koupelna a oranžová ložnice... dobrý" moc nadšený jsem z toho teda nebyl. Koupelna? Červená?

,,Jo! Mami, podívej! Jsem genin!‘‘ Jásal blonďáček a rozeběhl se ke své mamince, ta mu vyšla vstříc. Objala ho a políbila na vlasy.
,,To bylo úžasné miláčku, jsi celý po tatínkovi,‘‘ usmála se.
,,Tvůj otec by byl na tebe pyšný,‘‘ usmál se Naruto.
,,Jak to, že tu není s vámi,‘‘ Otázal se šibalsky Naruto. Hinata se na Naruta podívala překvapujícím pohledem.
,,Kazuo, utíkej domů, já si s panem Hokagem, ano,‘‘ Kazuo pouze kývl a rozeběhl se i s Minatem v náručí domů.
,,Prosím Sayuri, říkejte mi Naruto,‘‘ usmál se Naruto.