Nováčci

„Hlavně vydrž, Kiro! Zlatý Orel přichází!“ Pomyslel si Tanma a nasadil si kapuci. Na hřbetu Aquily se vydal směrem Kamenná. Byl asi v půli cesty, kdy se mu ozval Kiro.
„Tanmo, jsem v ř**i!“ Ozval se Kiro, jeho hlas zněl zadýchaně, až unaveně.
„Vydrž, Kiro. Jsem na cestě!“ Řekl Tanma a Aquila mocně mávla křídly a byli tatam. Tanma dorazil ke Kamenné, Aquila se rozhodla počkat u skal. Tanma se vydal po svých.
V Kamenné

Deavin byl okamžitě odnesen do pokoje, kde se operace ujali Sasori, Kakuzu a Hidan, jakožto (ne)dobrovolný dárce orgánů. Byli tam celé hodiny, aniž by vyšli ven a Konan po celou tu dobu, nervozně přecházela po chodbě. Konečně zaskřípaly dveře a ven vyšel Sasori v krví potřísněným plášti.
„Tak co?“ zeptala se ho honem mladá dívka.
„Pojď za mnou, tohle bude na dlouhé vysvětlování.“ Řekl zachmuřeně vykročil do svého pokoje.
„Žije?“
„Zatím ano, ale čert ví, jak dlouho ještě.“

012 - „To si děláte srandu, ne?!“
„Ale vždyť ty mraky rád,“ řekl naoko podiveným tónem Izumo.
„Mmm... To jo, ale tohle?“ zeptal jsem se znechuceně a nakrčil nos nad tou hrůzou. Na vlajce byl červený mráček na oranžovém pozadí. Samotná oranžová tvořila většinu vlajky. Doufal jsem, že aspoň vlajka nebude oranžová. No spletl jsem se. Bohužel.

„Ach to je nemilé.“ Zašklebil se Deavin. „Jak jste nás odhalil senseii?“
Ten mu stále s šokovaným výrazem odpověděl: „Shinobi, které jste zabili, byli jen speciálně vytvoření stínoví kloni s falešnou zprávou.“
„Ach tak.“ Koutkem oka zkontroloval Kibu, který na oba členy Akatsuki hleděl kombinací úleku a nenávisti.
„Ahoj Kibo, to už je doba, co jsem tě neviděl. Jak se má Hinata? A co ty? Vypadáš poněkud sklesle.“
Oslovený ninja zaskřípal zuby.

na počúvanie a navodenie atmosféry: http://www.youtube.com/watch?v=gIuotFZnBtk

„Kisame, chcem ťa o niečo poprosiť,“ pozrel som mu do očí, „keď budem so Sasukem bojovať, zadrž zbytok týmu Hebi.“
„Aj tak som vždy chcel bojovať so Suigetsom. Som zvedavý, ako ovláda Zabuzov meč.“ Uškeril sa. Upresnil som mu miesto a každý sme sa vybrali svojou cestou.

„Opúšťam vás. Musím sa urýchlene dostať do Konohy!“ povedal Sunohara hneď po príchode do kancelária uja Chiba.
„Chápem dôvod tvojho náhleho odchodu. Tiež som sa dozvedel túto delikátnu správu. No nemal by si byť taký roztržitý. Ešte sa máš čo učiť. A navyše stále neovládaš techniky, ktoré...“

Klid.

Tímto jediným slovem by se dala popsat polovina dnešního dne. Všude bylo ticho. Žádné listy ve vzduchu nepoletovaly, protože nikde nevál ani malinký větřík. Zvířata dneska nepobíhala po lese, ale spíš spaly a těšily se z toho klidu, který dneska mají.
Tenhle klid, ale nakonec přece jen něco narušilo. Znělo to jako by se něco převalovalo po spadaném listí a poté to hlasitě zívlo. Tenhle obyčejný zvuk, přerušil ticho a probudil blízká zvířata ze svého spánku.

Cestovatelé- Začátek

Byl normální školní den. Jak by řekl Shikamaru "Je to otrava.". Ale abych se představil, jmenuji se Shiky a jsem žák základní školy. Ten den, co se to stalo jsem se hodně pohádal se spolužákyní jménem Faith a tady začíná náš příběh.
"Ty jsi opravdu nenormální člověk!" Řvala na mě Faith. A probodávala mě pohledem. Kdyby mohl pohled zabíjet, bylo by už po mě.
"Jak jsem mohl vědět že to má být do dneška?!" sykl jsem na ni.

Sasoriho narozeniny

Byl den, jako každý jiný, Akatsuki lenošili, občas si nadávali, a nic nedělali, ale tento den, byl něčím významný.

Dnes mám narozeniny, snad si někdo konečně všimne. Pomyslel si Sasori.
"Sasori, hej, mám pro tebe překvapení!" zavolal na něj zrzek.
Že by si Pein vzpoměl jako první? To není možné. Zase si myslel rudovlasý klučina.
"Dnes nemusíš čistit ten záchod, udělá to Hidan." oznámil mu Pein.
"Co zase já?!" houkl na zrzka v povzdálí muž s nagelovanými vlasy.

Toto je môj prvý preklad, takže sa ospravedlňujem ak to bude trošku neprirodzené
Príbeh sa odohráva potom, ako Akatsuki pochytali všetkých Jinchuuriki (aj keď potom trošku nechápem, čo tam robí Naruto). Ja som sa na tejto poviedke naozaj zasmiala a dúfam, že sa vám bude páčiť aj môj preklad, aj keď v originály to je určite lepšie. Pár vecí mi tam nedávali zmysel, tak som to pomenila, ale snažila som sa čo najviac držať pôvodnej verzie. Tak snáď sa bude páčiť

Originál: http://www.fanfiction.net/s/8419534/1/The-After-Party

S kamarátkou sme sa rozhodli, že napíšeme sériovku. Keď budem písať ja, tak to bude Minarin pohľad, a keď zase ona, tak to bude Hikarin pohľad. Dúfame, že sa Vám naša poviedka bude páčiť.

Minarin pohľad

[center]
Dokonce i nervy k tomu patří,
Ale maskovaný muž vše zničí.
Po porodu pečeť prolomena,
Kyuubi běhá po městě,
a ty o všechny postarat musel ses.

Už to byly zhruba dva týdny, co je Kiro v Kamenné. Začínal podzim, tudíž se začalo pomalu ochlazovat. Tanma teď trávil více času ve vedení klanu, Kiro mu co týden dával zprávy o jejich pohybu. Tanma se opět nudil za stolem, plným různého vyřizování a zpráv. Znuděně pohlédl na mapu všech národů a hledal malý červený připínáček. Ten značil momentální Tarikovu lokaci.
„Snad je Kiro v pohodě.“ Pomyslel si Tanma a zapálil si.
„Tady Tank. Zlatý Orle, slyšíš mě?“ Ozvalo se Tanmovi ve vysílačce.

Sunohara Toshikura bol obyčajný chlapec zo Skrytej Mračnej. Jeho klan Toshikura síce malo tvrdé zásady, ale on si z toho ťažkú hlavu nerobil. Schopnosťami prevažoval aj tých najsilnejších členov klanu a mnohý zo Skrytej Mračnej sa o ňom vyjadrovali, ako o „dieťaťu vybraným Bohmi.“ Dosť prehnané nie?

Bitva - chaos s křikem umírajících, pach krve, potu a prach ve vzduchu...vážně je to to, co má přinášet budoucnost? Pomalu toho začínala mít dost, právě končil třetí rok neutuchajících bojů a kde je konec...v nedohlednu.
Růžovovlasá dívka měla, co dělat, aby nepadla vyčerpáním vedle nešťastníka, kterého právě ošetřovala. Zatmělo se jí před očima, za dnešní odpoledne vydala až příliš chakry a to celou tu dobu strávila ve zdravotnickém stanu v bezpečí mimo hlavní bojiště.

011 – Klapka, kamera, akce!
„Určitě vám už vysvětlil, co to bude za soutěž,“ řekl Kankuro a když jsme se na něj nechápavě podívali, vzdychl.
„Beru to, jako ne,“ řekl a podíval se na Gaaru, „vysvětlíme jim to hned nebo až v... ehm... domě?“ zeptal se ho.
„Vzhledem k tomu, co mají, nebo spíš nemají na sobě, asi až v domě,“ podíval se na svou sestřičku a ušklíbl se, „prozatím se můžete obléct do těch dek, mělo by jich tam být dost,“ potlačoval záchvat smíchu.

V noci som sa zobudil na bolesť na hrudi. Nevedel som sa nadýchnuť. Prevrátil som sa na bok a ocitol som sa na zemi. Lapajúc po dychu som sa preplazil do chodbičky a snažil sa zavolať Kisameho. Z hrdla sa však vydral len slabý ston. Tak toto je trest za moje činy...
„Itachi-san!“ Otvorili sa dvere. Kisame najskôr pozeral pred seba, no hneď na to mu padol zrak na zem. Vystieral som k nemu ruku. Viac si nepamätám. Viem len, že ma zodvihol a niekam niesol.

Šla som si len tak po dedine ako každé ráno. Nakúpila jedlo, pozdravila pár známych a otvorila môj obchodík s látkami, ktorý bol spojený s dostatočne veľkou miestnosťou pre šičky. Bola to taká menšia manufaktúra, v ktorej bolo zamestnaných skoro polovica obyčajných ľudí z Konohy. Bolo to bolestné od nášho Hokage, za to, čo kedysi postihlo našu rodinu. Ako keby to mohlo odčiniť čo sa stalo v tú osudnú noc...

Nebyla jsem schopna pohybu, třásly se mi ruce a ztráta dechu měla na svědomí zrychlený tep. Jeho oči, ty krásné černé oči! Nemohla jsem od nich odtrhnout ty své zelené. Jeho havraní vlasy, nebojácně jsem k nim vztáhla ruku a chtěla se jich dotknout, ale on byl rychlejší a ke krku mi přiložil katanu. Rty se mu zvlnily do úsměvu, když zahlédl strach v mích očích.
„Ale copak, copak? “ zasmál se.

Druhého dne ráno, se Hinata společně s Kazuem vydali za Hokagem. Hinata byla lehce nervózní, při představě, že ji poznal. Na jednu stranu by byla ráda, ale na tu druhou… by nevěděla, co má dělat. Když došli před kancelář, zaklepali a poté vešli.
,,Dobrý den, Hokage-sama,‘‘ řekli Hinata a Kazuo současně. Naruto se krčil u stolu a vyplňoval štosy papírů, které se mu za poslední tři dny nashromáždily na stole, poté zvedl hlavu a na jeho tváři se vykouzlil krásný, široký úsměv.
,,Dobrý den Sayuri, ahoj Kazuo,‘‘ řekl radostně.