Série
Suzume se roztřásla.
Bělovlasý se zlověstně usmíval. Oči, které jindy člověka zradí, měl zakryty tmavými brýlemi. Dlouhou dobu nemluvil, jen stál a se zájmem si ji a její kolegy prohlížel. Mráz si brázdil cestu jejími zády. Chtěla utéct, ale ztuhla na místě.
„Rád bych věděl, kde máte Yuujira-chan, děcka," promluvil ledovým hlasem plným posměchu, který div nemrazil půdu pod nohama. „Ptáčci si štěbetaj, že je váš sensei."
Suzume ztratila hlas. I kdyby stokrát věděla, kde se sensei nachází, nedokázala by ani naznačovat gesty. Nejen ona.
Vítězné vojsko
vítězí před bojem
poražené vojsko
hledá vítězství v boji
První řady se střetly.
Do kanceláře Kirisakiho se dostali poměrně rychle, kdo by je neznal, usoudil by, že něco chystají. Opak byl pravdou. Chtěli mít toto setkání už za sebou a mohli se věnovat svým tajným plánům.
Při vstupu do kanceláře rozsvítil světlo, klíč pověsil vedle věšáku, kde na něm posléze skončil i plášť. Kakashi si svou vestu ponechal. Čistě ze zvyku.
Ubylo dvě stě let od doby, kdy legendární Uzumaki Naruto, zachránce míru ve světě shinobi, zemřel. Období klidu je dávno pryč, skryté vesnice začaly mizet jedna po druhé. Nyní zbyly už jen Konohagakure, Kirigakure a Sunagakure.
Výcvik ninjů zde běží naplno a každá vesnice se snaží vychovat ty nejlepší z nejlepších.
V Konoze odmaturoval další ročník a nové týmy jsou připraveny začít s těžkým tréninkem a stát se schopnými shinobi.
Mezi nimi je i tým třináct. Suzume, Satoya a Naoto se pod vedením jounina Yuujira snaží nalézt svou cestu ve spletitém labyrintu nynějšího světa a při tom neztratit sami sebe.
Sasuke se na blonďáka vyřítil abnormální rychlostí, které ohromila všechny, jenž jejich souboji přihlíželi. Jenže Naruta ne. Vždy měl pohotové reflexy, ale za dobu jeho tréninku, je posunul na úplně novou úroveň, která se téměř vyrovnala i Sharinganu. Mohl se Sasukemu bez větší námahy vyhnout, ale místo toho, se rozhodl porovnat síly. Vydechl, zklidnil svou mysl a také se na protivníka vyřítil s vytasenou katanou. Díky ohromné rychlosti obou ninjů, se čepele jejich zbraní střetly téměř okamžitě. Jejich síla byla neuvěřitelná.
[hide=NECHOĎTE BEZ TOHTO ČÍTAŤ!Boh Vás opatruj, ak mi niekto napíše v PM, kedy bude ďalší diel, muhaha ]Zdravím Vás všetkých! Tento diel som mala napísaný už koncom novembra, ale vydávam až po dlhej dobe. A bude aj posledným vydaným.
Vysvetlím...
Bylo nemožné od domů obyčejných vesničanů určit, kde stávalo hlavní sídlo. Zbývalo jediné, prohledat každý kout ruin.
Zmapovali vesnici, velikost, uspořádání budov, snažili zjistit všechny možné informace o staveních. Jen litovali jedné věci, že k té kataně nebyla mapa města jako bonus… teď by se nějaká šikla.
Noc byla klidná, jak už se všichni pomalu ukládali ke spánku. Měsíc osvětloval Raiuovi cestu po střechách, když skákal z domu na dům. Bylo to rychlejší a nenápadnější. Spoléhal se na tmu, a kdyby ho náhodou někdo viděl, považoval by ho za přelud vlastní fantazie, nebo nějakou kočku. Doufal, že se tak pozdě nikdo nebude potulovat po ulicích. Tento předpoklad byl správný. Viděl jen pár lidí a ani jeden se nedíval nahoru ke střechám. Nemusel se tedy bát, že by se o něm mohli dozvědět místní ninjové, protože by to věci nepochybně zkomplikovalo.
Černá mračna nad městem zářivým
muž svému osudu zanechán
jedna noc a neznámá tvář
rodina pryč a na krku zbraň
tak začala válka klanů
mužův život ukončen
neznámým vrahem
v předvečer konce
zaplacen
Jako kdyby se čas zpomalil. Oba ninjové viděli, jak na sebe navzájem běží s jejich smrtícími technikami. Neměli ani čas přemýšlet. Každý pouze věděl to, že zrovna on chce vyhrát. Musí vyhrát.
Netrvalo ani tři vteřiny, než se sví bývalí přátelé střetli, ale jim se to zdálo jako celá věčnost. Na tuhle chvíli oba čekali. A konečně je tady.
Kakashi chvíli vstřebával situaci. Celý svět jako by se náhle zastavil, i slzy se zastavily uprostřed pohybu. Snažil se domyslet si, co se tu odehrálo. Známky po boji byly patrné a Hiashiho mrtvá manželka jako důsledek zcela jasně hovořila o problémech. Nikdo se nechystal dát Kakashimu odpověď, tak se otočil pro radu k Ibikimu. Nestyděl se přiznat, když něco nevěděl, od toho měl přátele.
Je čas se podívat o trochu zpět do minulosti…
Malá Kushina přišla v doprovodu dvou elitních ninjů do Konohy, aby se stala příští Jinchuuriki Kyubiho. Tento úkol byl tajný, věděla o něm jen hrstka. Procházeli vesnicí a Kushina byla u vytržení, museli ji donutit ráznými gesty, že nebudou všude kvůli ní stavět, aby obdivovala kdejaký dům nebo prostého občana. Tudíž za chvíli našli svůj cíl, dům Uzumaki Mito. Byl velkolepý, jak se sluší a patří na manželku Shodaimeho. Mohl se rovnat dvorům samotných daimyó. Mito je s vlídností přivítala.
Dvě postavy stály nedaleko krámku, kde se potkaly. V okruhu deseti metrů měli volnou plochu pro svůj dávno očekávaný souboj. Pomalu se začali scházet lidé, ať už turisté, poutníci, či obyvatelé této vesničky. Nebylo jich tolik, kolik by bylo například v Konoze, ale i tak se ukázal slušný počet diváků. Ne že by Naruto nebo Sasuke stáli o pozornost, ale v zápalu akce to téměř ani nepostřehli.
„Na tohle jsem se tak moc těšil,“ prohlásila postava s havraními vlasy.
Kapitola XVI. – Jouninská zkouška (část čtvrtá)
Cestou Wiera koupila kytičku v květinářství Yamanaka. Prodavač – mladý, blonďatý dlouhovlasý muž – byl velmi vstřícný, přestože nebylo moc z čeho vybírat. Nakonec se dívka spokojila jen s pár sněženkami.
Něco bylo špatně. Cítila to. Seděla ve své temné klícce, z vlhkého stropu padaly na podlahu v pravidelných intervalech kapky vody. Takhle dopadl její pokus o útěk. Cítila se mizerně. Zneužitě. Osaměle.
Flashback
Zprvu Narutovi připadalo neuvěřitelně těžké, ze dne na den opustit svou vesnici. Své přátelé, senseie i svou platonickou lásku. Prvních pár týdnů neustále uvažoval, zda se přeci jen nevrátit, ale to co se tehdy stalo zanechalo na jeho duši šrám, který přebil všechny ostatní emoce. Nechtěl se vrátit a ani nevěděl, zda vůbec mohl. To se ale změnilo ve chvíli, kdy se kvůli odpočinku zastavil ve vesnici, na kterou po cestě narazil.
Už téměř dva roky bezcílně bloudí po světě. Neví co hledá, ale ví, co ztratil. Navíc teď, když už je dávno po Akatsuki, organizaci, která v lidech vzbuzovala nepříjemný pocit, jen když slyšeli její jméno, nemá žádný vyšší cíl. Žádné emoce. Jen po světě bloudí ve svém černém plášti se znakem Uzumaki na ramenou a zadní straně, kapucí na hlavě a jeho milovanou katanou na zádech.
Rychlý přesun ze Země Rýžových Polí, jinak nazývané Zvuku, do sousedící Země Jehel byl pro Raiua a Tayuyu překotný a namáhavý hlavně proto, že Raiu měl zraněnou paži prudkým větrným a sonickým útokem jednoho ze Zvučné Patroly, Hakushuem Shindo, kterého Tayuya následně zabila. Zásah byl sice na okraji dosahu techniky, nicméně zranění byla vážnější, než se zprvu zdálo. Kromě mnoha krvácejících řezných ran útok způsobil i částečná zranění svalů, kostí a nervů, když rozvibroval i tělní tekutiny.
Zrada je jen otázkou peněz.
Podlouhlá loď se zařazovala podél dřevěného mola, jak veslaři obratně manévrovali kolem všech překážek. Lodivod s kapitánem kontrolovali a úkolovali posádku z vrchní paluby. Přistání, které okusili již mnohokrát, přesto vždy tak nebezpečné. Stačila jedna drobná chyba, jedno špatné naklonění a loď převážející drahocenný náklad se mohla nabourat a v nejhorším případě i potopit. Nebyla by to první ani poslední loď.
V nemocnici měli spousty práce s ošetřováním, nejhorší bylo, když viděli zemřít Hinatu i Nejiho, oba vůdce klanu Hyuuga. Alespoň je pokračování klanu zajištěno jejich potomky. Mise Fuu byla zrušena, dostali nemilou odpověď Fuu, co viděla v kataně a Naruto zase poznal, o kom se mu celé dětství zdálo. Stála ta informace vůbec za to? A dá se zničit neporazitelné? ptal se zoufale Hokage sám sebe...