Humor

Shikamaru byl překvapen, že se dožili konce. Byl překvapen, že všichni, bez nějaké velké úhony, leželi nyní na bílých lůžkách Konožské nemocnice, že toho vůbec dožili. Ta chalupa, na kterou narazili, nebylo nic jiného, než Yamatova práce. Shikamaru se nějak tak bál scénáře, že tam bude žít stará vrásčitá baba, která je bude nutit otročit, zatímco ona si bude venku lítat na koštěti.
„Donesl jsem vás nějaká jablka,“ řekl Shino, když se objevil ve dveřích.

Ačkoliv měl Rinji sklony k aroganci, před Peinem měl co dělat aby se netřásl. Rinnegan ho doslova probodával. Stáli v místnosti, ve které byla jen socha s dvěma dlaněmi a hlavou, která měla pásku přes oči. Kromě Peina a Rinjiho tam byl také Deidara, Sasori, Tobi, Zetsu, Hidan, Kakuzu a Konan.
„Tak ty se chceš přidat k naší organizaci. Proč?“ Zeptal se vůdce Akatsuki.
„Nemám důvod, v Konoze se mi nelíbilo a hlavně je tam dost lidí které chci zabít.“
„Kdo konkrétně?“

Všichni členové našeho pobytu stojí v pozoru a před nimi stojí Pein a Orochimaru.
"Mám pro vás špatnou a dobrou zprávu, kterou chcete slyšet dřív." Zeptal se Pein.
"Tu špatnou." Řekl po chvíli ticha Sasuke.

Tak, ešte pred tým než začnú prázdniny posielam ďalší diel.
Dúfam, že sa vám bude páčiť ^^ (i keď niektorým asi nie )

Obrázok nijako nesúvisí s týmto dielom, iba sa mi veľmi páčil a nemohla som si pomôcť a nedať ho sem ⊙﹏⊙✿

Skutočne nie je nijaký zvláštny dôvod na to, aby som si obliekla čiernu nočnú košielku, ktorá je – dá sa povedať – sexi. Skutočne žiadny špeciálny dôvod, len že som očakávala návštevu môjho atraktívneho snúbenca.
Ah god... som v tom po uši.

Seděl jsem v lavici a nervozně přehazoval tužku v ruce. Tohle přeci nemohou myslet vážně, ne? Hned na začátek dát něco tak příšerného jako písemný test. Už jen systém bodování byl tak složitý, že jsem se v něm ztrácel. Jediné co můj mozek pobral, bylo, že pokud budu podvádět a chytí mě, Chuuninská zkouška pro nás skončila. Bohužel to byla taky ta jediná věc, kterou jsem obvykle tyhle situace řešil.

Když se probouzím, cítím v břiše kámen. Dnes je ten velký den. Dnes mám narozeniny a zároveň se dozvím, co se mnou bude dál. Napřimuji se na gauči a protahuji se. Všechno mě bolí, asi jsem včera moc trénoval.
Už jsem mluvil se všemi z týmů a o každém jsem se dozvěděl mnoho nového. Mluvil jsem se všemi sensei a s Yamatem. Trénoval jsem hodně s ostatními. A je to skvělý pocit.

Jsme v Akatsuki sídle, kde probíhá společná snídaně. Ale dnes je atmosféra jiná, protože tu není žádný hluk. Možná že se členové Akatsuki konečně rozhodli chovat jako zločinci třídy S anebo to je způsobené tím, že v rohu stojí zbylých pět Peinových těl, které drží zabavené věci. Mezi tyto věci patří Hidanova kosa, Kisameho Samehada, Zetsuova kytička, Tobiho lízátka, Itachiho fotka se Sasukem, Kakuzovo prasátko, Deidarovo zrcátko a Sasoriho loutky.
"Dneska tu je ale klid, že jo, zlato?" Přitulila se Konan k Peinovi, který pouze přikývl.

Než vyšli ven, tak se pořádně rozhlédli, jestli je někdo nesleduje. Naštěstí nikdo nebyl poblíž, takže se mohli potichu vyplížit ven. Ale Naruto i Sakura dobře věděli, že je brzo objeví, protože Sasuke byl pouze samuraj, neuměl maskovat svou přítomnost, tak jako shinobi.
„Jsou dva, jeden šermíř, o toho se postarám já se Sasukem a ty se zaměř na toho shinobiho,“ řekl Naruto Sakuře.

Ten Pocit!

"Vstávat!" Mlátili do hrnců Pein a Orochimaru, kteří se snažili vzbudit už dvě hodiny své podřízené.
"Zlato, proč mlátíš do toho hrnce, když tady nikdo není?" Objala Peina právě příchozí modrovláska.

Stála jsem před zrcadlem. Snažila jsem se vrýt si tyhle okamžiky do paměti navěky. Dnes už nic nebude jako dřív. Vše se změní. Sledovala jsem své kimono. Moje budoucí tchýně dost lpěla na zvycích a přání klasické svatby. Ta látka musela stát hromadu peněz. Kakuzu nebyl příliš nadšený, když se doslechl, že bude celý obřad, byť jen z poloviny, platit. Látku na můj svatební oděv spolu s Hidanem sháněli až v Zemi ledu, kde brali jen to nejlevnější.

Nedokázal jsem jej ochránit, je to má chyba! Za všechno můžu já! A nebo spíš voda! Papíry! Ne, schody! Kdybych nespadl, nestalo by se to... Zase bude průšvih u Konan a to vše jen díky mně a mojí vzručnosti a šikovnosti... Kvůli smrti Hidana.
Jáshin mu nepomohl, nechápu proč! Vždyť jsem se modlil, ať přežije, vždyť je nesmrtelný... Je to nepochopitelné. Zavaří se mi z toho mozek, já to vím! Raději zvednu hlavu a sleduji, jak stříbrovlasého odvážejí na léhátku.

„Za tohle tě trest nemine,“ pokračoval dále a zbylí dva jen přikyvovali. Sasuke uvěznil chudinku Karin do iluze kde musí prát, žehlit, uklízet a vařit.
„Za tohle mi někdo zaplatí...” pomyslel si.
…
Sasuke na nic nečekal, zasedl k počítači, otevřel si poznámkový blok a začal cosi psát. Když byl hotov ďábelsky se usmál a začal onu věc tisknout. Naposledy překontroloval, zda je tam vše, co chtěl a v příští sekundě vyběhl z jeskyně.

V jedné ne moc vzdálené skrýši...

„Já jsem naprosto v poho," zapřela se nohama do země.
„No... ehm..." trochu povolil stisk a ona si sedla.
„Peine nechci jí ublížit..." pokračoval když viděl co udělala.
„Dělej jak chceš, ale ona půjde pryč," rozzuřeně gestikuloval rukama.
Mitora se na něj podívala,jako by právě něco pochopila.
„Stačí říct," otočila se na patě a vyšla na chodbu, kde se rozběhla směrem dolů.
„Hidane!!" znovu všichni v sídle a nejbližším okolí věděli věděli, kde se Mitora právě nachází.

Hinata se neodvážila otevřít oči a podívat se na sebe. Pořád ležela na podlaze, uprostřed síně. Nad ní se sklánělo několik ninjů, někteří vypadali zděšeně, jiní pobaveně a někteří si nemysleli vůbec nic. Jenom se tak dívali.
Zaslechla rychlé kroky dvou lidí.
Pevně zavřela oči.

Dvojice mladých samurajů šla lesem. Byli to opravdoví mladíci okolo sedmnácti let, starší ne. Před několika dny byli hnanou zvěří, naštěstí měli lepší výdrž, něž jejich lovci, proto jim unikli. Nyní však měli oba z ostudy kabát a hledali nějaké řešení, jak se z tohoto průšvihu dostat. Nic kloudného je nenapadalo, a proto šli spíše mlčky.

Tak fajn... schválně... rozmachuji se a-
„Sakra!” zasténám a chytím se za ruku, kterou jsem praštil do stromu. Naruto na mě kouká dost divně. Asi jsem měl čekat ránu... že?
„Au! Kruci, kruci, to bolí!” Třepu rukou, abych se zbavil té bolesti a Naruto se neudrží a dává se do smíchu.
„Víš vůbec, jak to bolelo?” zamračím se na něj a bolest pomalu odeznívá.
„Tvůj výraz byl nezapomenutelnej,” směje se Naruto. Já jen protáčím panenky a jdu si pro batoh.
„Kam zase jdeš?” pokřikuje na mě a já se na něj otáčím.

Ráno po snídani všichni čekali, až jim Pein oznámí, co budou dělat. Když konečně Pein dojedl, tak se zvedl a chtěl odejít, ale v tom se otočil.
"Málem bych zapomněl, že dnes otestujeme vaší důvěru." Usmál se na ně Pein.

Na tréninkovém místě číslo sedm jsme nakonec zůstali až do pozdního odpoledne. Mohl za to hlavně Sasuke, jenž se poté, co skončil Kakashiho test, domáhal odvety, protože jeho vítězství „jen tak tak“ se mu moc nezdálo.

„Myslíte si, že ťa vás necháme len tak odísť, hm?“ povedal Deidara úplne vážnym tónom a strčil si ruku do vrecúška s výbušným ílom.
„V podstate nechceme vás všetkých. Iba jednu osobu. Ostatných môžeme zabiť,“ Itachi mal pocit, že Deidara nebol dostatočne konkrétny, a tak ho musel opraviť, čo sa Deidarovi, samozrejme, nepáčilo a odul sa.
„Nemudruj, Uchiha, jasné, hm?“ a potom sa opäť pozrel na svojich oponentov. Pri pohľade na to, aký boli zničení sa uškrnul, „Toto bude priľahké, hm,“ poznamenal