Humor

"Sakuro! Tohle už je po desáté, co nemáš domácí úkol. Jak si to mám vysvětlit? Tví domácí mazlíčci jsou závislí na tom, aby ti jedli domácí úkoly do mateřského jazyka? Jednou to byl pes, pak kočka, potom.. Ano, akvarijní rybičky, morče.. A dnes?" změřil si Kakashi studentku pohledem.
"Prosím, Papoušek Kakadu." špitla pomalu rudnoucí Sakura. Prostě neměla talent na vymýšlení výmluv. Ale ten papoušek jí ho opravdu snědl!! Kdesi v jejím smyšleném paralelním světě.

„Peine, jak jistě víš, jsem slepý. Vysvětli konečně tomu skrblíkovi, ať mi konečně koupí nový slepecký brejle!“ stěžoval si Itachi Peinovi.
„Já vím, Itachi, ale od té doby, co jsi ztratil ty poslední, ti už žádné nekoupí,“ řekl soucitně Pein a snažil se na sebe otočit Itachiho, který mluvil do zdi.
„Ale Peine, ty jsi šéf! Jsou to tvoje peníze!" snažil se Peina překecat Itachi, „nebo aspoň nějakou hůlku! Já mám modřin! A to ani nemluvím o tom trapasu, když jsem omylem vlezl Deidarovi do sprchy!“

"Pod jeho vládou se sjednotí svět, pod jeho vládou v křečích budou se svíjet shinobi a pod jeho vládou budou v hrůze ječet všichni ti, na které ukáže. Zbude jen pláč a skřípění zubů v těch místech kam dopadne kladivo jeho moci. A přesto to bude svět lepší než ten, který existoval před ním. Přesto, nebo právě proto.

(Jeden z "následovníků bestie")

SETKÁNÍ AKATSUKI:

"Takže jak jste již včera slyšeli, tak se dnes bude plavat." Oznámil Pein, který se po odpočinku opět usmíval.
"Jupí!" Vykřikl Kisame a Suigetsu zároveň.
"Já nemám bikiny." Ozvalo se z davu a všichni se podívali na skupinu dívek.

Když se ráno probouzím, cítím v srdci jen štěstí. Jsem tu teprve druhý den a už to tu miluji. Je to tak zvláštní radost, jako když je zahrádkář potěšen z rostoucích květin nebo když učitel sleduje děti růst. Ale já nejsem učitel, jsem dítě.
„Naruto! Hej Naruto, vstávej!”
Neměl bych ho budit, ale stejně vím, že nevstane. Tak proč to dělám? Protože se těším na jeho výraz.

„Konan, kdy ses jmenovala paní domu?!“ vyjel Deidara napruženě.
„Deidaro, nech Konan na pokoji. Zaslouží se klid,“ upozornil ho Pein.
„A od kdy jsi ty takovej **** podpantoflák?!“ přidal se Hidan vylézající zpoza křesla.
„Ticho!“ vyjekl Sasori, jelikož si všiml, jak Konan tepe žíla na čele, „nebudeme Konan otravovat, je přeci těhotná.“
„No a je vůbec rozumný mít v tvým věku děti, Konan?“ dumal Deidara.

Bylo nebylo, sedm děsně žravých červotočů. Možná by to nebylo tak zvláštní nebo chcete-li divné, kdyby si za svůj cíl neurčili sídlo Akatsuki, doslechli se totiž o dokonalém zdroji potravy. Dřevěném muži, co si říkal Akasuna no Sasori…

Zpívalo si sedm červotočů, známých jako „Žraví bratři“, když nacházelo cestu k onomu sídlu…

„Už jsem v pořádku!"
„No tak to teda nejsi, podívej se na sebe! Celá obvázaná! Co si vůbec myslíš!? Lehni si a lež," přikázal Itachi svojí sestře. Ta už dva týdny ležela zabalená jako mumie v obvazech, a dokonce byla přesunutá do Itachiho pokoje, aby na ni mohl dohlížet. Ale když se vrátím k událostem po jejím příchodu...

Drsné slunce opět zasvítilo. Sakura se přitiskla k vlhké kůži a zavřela oči. Kisame se ještě víc ponořil do vody tak, aby voda zahalila Sakuru až po krk. Upevnil si ji na zádech a pokračoval v plavbě. Před nimi se rozprostíralo širé moře, kde byl jeden z nepoužívaných úkrytů Akatsuki.
Sakura se k němu přitiskla ještě víc, aby nesklouzla do hlubiny. Kisame si byl moc dobře vědom, že kdyby z něj spadla, mohla by se utopit.

Ayano : Ležela jsem v nemocnici, opět … Mám s tímto místem nepříjemné zkušenosti. Z postele jsem koukala ven na krásný sluneční den. Moji milovaní kamarádi vědí, že už budu brzy v pořádku, a tak mě tu nechávají samotnou. Děsně se nudím a navíc nesnáším tu auru, kterou vyzařují tyto prostory. Tak depresivní. Je mi z toho na nic, cítím se osamělá.. Ježiš, vážně mě to tu naprosto vyčerpává. Zvedla jsem se z postele a opatrně se přesunula k oknu. Rukama jsem se podepírala co to šlo. V pravé noze mám menší zlomeninu, pohmožděné svaly a natržené vazy, děs, sotva se vleču, ale vršek mi zůstal vcelku neporušen, až na pár modřin. Přešel přeze mě podivný záchvěv. Pomalu jsem otočila hlavu a spatřila Itachiho, jak stojí u dveří.

Naruto už sebou tři čtvrtě hodiny házel a snažil se dostat z provazů, ale opět jen všechny shodil na podlahu. Deidara i Tobi se tomu zaníceně smáli, málem neměli na práci nic jiného. „Debil, furt se nevzdává,“ smál se Deidara a přitom nějak spokojeně mručel. Pak si je začal jednotlivě prohlížet, Tobi ho následoval...
„Nee, nee,“ takal Tobi.
„Hele,“ sklonil se Deidara k Hinatě. „Jsi ty opravdu kunoichi? Jsi moc hezká.“ A chytil ji za bradu.

Když vyšli ze dveří, uslyšeli prosebné volání. „Pomoc! Shikamaru!“ Jelikož stáli na konci chodby, jasně poznali Hanabiin žádoucí hlas. Shikamaru se automaticky rozeběhl k východu. Sice poznal podle tónu hlasu, že asi nehrozí žádné nebezpečí, ale přesto ho jako velitele a kamaráda zajímalo, co se děje. Naruto ho instinktivně následoval. Rychle seběhli schody a vyřítili se ven. Jelikož nikoho nezahlédli, běželi dál k lesu. Po pár metrech zahlédli aktivovanou past, ve které viseli polonazí Kiba s Hanabi.

"Takže, jelikož túra neproběhla podle mých představ s nemám náladu s vámi někam jít, tak jsme s Orochimarem vymysleli hledání pokladu." Řekl vesele Pein, kterého opouštělo jeho nadšení.

[spoiler]„A co je ta oslava?” ptám se.
„Všechny týmy si dají společnou večeři. Bez senseiů, jen tak, bude to fajn, dattebayo!” Říká s úsměvem Naruto.
Ale hned, jak vyjdu z nemocnice se mi stáhnou útroby.
Venku se kupodivu sešly všechny týmy a čekají na Tým Kakashi. Něco mi vžene slzy do očí. Vypadají tak stejně jako na papíře. Jsou jen živí. Můj sen obživl.
Náhle se zastavím jako opařený.
Vedle TenTen stojí Neji. A s Týmem 10 se právě loučí...
...Asuma.
„Co je, Kishi?” šťouchá do mě přátelsky Naruto.

Konečne pridávam 20-ty diel, tak dúfam, že sa vám bude páčiť
Ani neverím! 20-ty!

„No... nemyslím si, že som práve jej typ.“ Nie, rozhodne nie.
„Ani ja si to nemyslím, ale na jednorázovku by si jej stačila.“
Stačila by som jej. Stačila. Au. Moje sebavedomie práve utrpelo peknú ranu.
Čo keby som mu povedala – Sasuke, ako by si sa cítil keby ti po sexe dievča povedalo, že to nestálo za nič? Myslím, že tvoje pocity by sa zhodovali s mojimi, ktoré mám práve teraz.

Kto je kto?

Poznajú Deidaru, toho bloňďáka. To znamená, že možno poznajú aj Itachiho. Takto môžem zistiť kto to vlastne je!
"Kto vlastne patrí do Akatsuki?" opýtala som sa zrazu. Ani sa nezačudovali nad mojou otázkou. Už si zvykli, že sa pýtam čokoľvek a hlavne kedykoľvek.
"Tu..." Kakashi mi podal nejakú knihu. Trochu ma to zarazilo, zprvu som si myslela že je to tá jeho perverzná Icha Icha Paradise. "To je bingo kniha. Tu..." Nalisttoval nejké stránky, "...sú tí, o ktorých vieme, že patria do Akatsuki."

"Takže dnes nás čeká úkol mimo chatu." Řekl Pein, když dojedl svou snídani.
"A co to bude?" Zeptal se Kakuzu mezi sousty.

Když se Hinata ráno probrala, Orochimaru už vedle ní nebyl. Celé tělo jí bolelo. Není to tak hrozné, chodit můžu, ujistila sama sebe a vstala. Ve stoje se najedla a oblékla se. Podívala se na hodiny a zalekla se. Za tři minuty má být na cvičišti! Jestli se vůbec pohne….
Na cestě ke dveřím se srazila s Kabutem.
„Áh, Hinato-san, zrovna tě hledám!“
„Je pravda, že jsem se sotva hnula z ložnice,“ řekla suše hledaná. „Co se děje?“